PES - senior s dušou juniora - Diskuze a zkušenosti

thééé To je mi líto :-( , nevím, co poradit.
Jen napíšu, co bych dělala já - dala bych si pozor na svůj smutek a strach o ni - jakože přímo k ní. Může to přebírat. Strach o blízké, a celkový smutek v oblasti vztahů ledviny oslabují.
Určitě ji posílej víc síly a jakésiho "smíření" se vším. Hledej v sobě sílu, že to zvládneš, ona zvládne, vy zvládnete.
A z přírodního léčení bych oslovila někoho šikovného, kdo dělá Joalis - kapičky, přírodní. Nebo nějakou Homeopatku. Něco, co bych zvolila pro děti.

Pes nám přehrává naše vnitřní dítě. Ty emoce, které ti ona spouští patří tvému vnitřnímu dítěti a dětskému zranění...pečuj o sebe a dovol si být šťastná

Fotka je úžasná :-D mmch. jak dlouho jsi ji potom myla??

Držím vám palce

Sestra Luna » thééé Luna má perfektnú povahu, je škorpiónka, takže sa rada váľa v hnoji alebo si ľahne do bahna. Zbožňuje vodu, rada do nej skáče, ponorí sa, vytiahne 5 kilový kameň a s hrdosťou mi ho položí k nohám.
Loví myšky a zbožňuje ľudí, aj bezdomovcov a alkoholikov.

Keď si ľahla do tej špinavej mláky, tak som ju ani umývať nemusela, sama sa v potoku vykúpala.

Rada ju pozorujem, v jej prítomnosti je život taký krásny, už mi neprekáža ani to, keď občas nejaké hovienko zje.

Keď mi veterinárka oznámila, že sa jej zdravotný stav zhoršil, tak som sa tam pred všetkými rozplakala a roztomilá Luna sa na mňa dívala tým svojím nežným pohľadom....

To pochopí asi len ten, kto mal psa.

Aj napriek tomu, že je fyzicky chorá, má veľkú duševnú silu v sebe, mrzí ma, že musela kvôli mne ochorieť.

Pozrela som si tie kvapky Joalis, majú dokonca aj na obličky a mliečnu žľazu, obsahujú však 20% alkoholu a nie sú vhodné pre deti. Tak teraz neviem.

Ďakujem Ti, ďakujem každému, kto ešte na najdise nezanevrel.

thééé » Sestra Luna Když nakapeš kapky do právě uvařené vody, alkohol se odpaří. Tyto kapky se dají i vtírat do kůže, ale takovému chlupáči snad jen kápnout na páteř. Já nesnesu alkohol a takto mi to nevadí
Jako škorpionka tě léčí a ukazuje, jak můžeš ty sama Držte se, holky. Bohužel jí trápením se nepomáháš...zkus to otočit a radovat se v každé chvilce, když jste spolu

thééé » aktigram To je pěkně napsané, souhlasím
A já dokonce musím říct, že emočně mě Zuza ( kterou už nemám) potrápila víc, než moje děti. A to už je co říct.

Teď mám kočky. A ty mě jakoby emočně netýrají, protože mě nepotřebují. Už bych taky nedala psa.
S mladší holkou bychom chtěly útulek pro všechny zvířata. Ale to by mě asi taky emočně semlelo.

thééé Na youtube byla u Duška veterinářka, která měla nádherné spojení se zvířaty. Mluvila o tom, jak uspávala Duškovic pejska, jak se v lese spřátelila s liščaty. Napsala o tom knížku. Nemůžu to najít

aktigram » thééé Súhlasím tie naviazané emócie sú nesmierne silné.
Zvierata rastú spolu s ľudmi, taký je ich vývoj, takže oni pomáhajú nám a my pomáhame im, to je tiež dôležitý fakt.
Ja mám tiež mačky ale tam nie vždy sa človek tak veľmi naviaže, myslím teda z môjho pohľadu že nie ja som si ochočila psa ale on si ochočil mňa a preto bolo toľko bolesti na konci.

Lupi » thééé Jo, ta byla neuvěřitelná - tady ji máš:
https://www.youtube.com/results/…

Mimochodem, jak on tam vypráví, že si jeho pes nedokázal poradit s tím umřením a volal tak dlouho, až zavolali oni veterináře - přesně tohle se stalo předloni kamarádce. Když jsem jí to vyprávěla, hned si to šla poslechnout, aby tomu mohla úplně uvěřit, že to nebyla náhoda, ani její podivný výklad situace.

thééé » Lupi Jooo díky, to je ono
Sestra Luna to si poslechni, budeš pak schopná Lunu víc podpořit svým smířením.

thééé » aktigram Jj .
Jedinou, věc, co jsem byla ve vztahu ke zvířatům pochopit, že mají kolektivní duši. Že odráží kolektivně kousek či díl, téma lidství, nás. To mi pomohlo.

Kočky jo pohoda, umí si hlídat svůj systém, v tom mě učí.
Ale zase je jim jedno, když přijdu domů. Nepotentují se že mne

Sestra Luna » thééé Radujeme sa, smútiť budem, až keď ma navždy opustí.


Aké kvapky Joalis by si nám odporučila? Stačia tie na mliečnu žľazu a obličky, či sú potrebné aj iné? Nemám s nimi žiadnu skúsenosť.

thééé » Sestra Luna Poradila bych se s někým, kdo to dělá. Znám jen jednu paní z Ostravy, mě moc pomohla, o u dcery. Ale pokud jsi našla tyto, není to náhoda , dala bych je

thééé » Lupi Jo ty zkušenosti s umíráním, i injekcí, to mě tak uklidnilo. Jakože to může být ještě jinak.
Že můžou všichni prožít to smíření

thééé » Sestra Luna Chtěla jsem ti něco napsat - k tvojí psychické rovině vůči Luně.
Mě to pomohlo.
Znáš knížku Zasvěcení? Tak tam je ke zvířatům něco takového.
My, jako děti - máme orální fázi, kdy vše strkáme do pusy - tak je to forma přijetí tohoto světa.
A když nám zvíře olizuje ruku, nebo lev zabije kořist, nebo mě Bellina kouše do lýtka, když jí chystám snídani (kočka)...
tak tohle je projev přijímání světa, ve kterém žijeme, přijímání druhého a touha po jednotě (po celistvosti, ráji atd.)
Víš a to zabíjení v přírodě - jsem najednou viděla jinak.
Stejně tak smrt. Když mi otec zemřel, bylo mi 22 asi - tak největší útěchou mi tam přišel prožitek , že on si jde prostě svoji lepší cestou...že vlastně když po něm chci, aby zůstal, nepřeju mu vývoj a to lepší.

Takže jí to všechno můžeš přát, jako touhu po Jednotě
Druhá věc jsou tvé emoce, které si prostě musíš odžít a odplakat a odsmutnět...
...
Já už teď vidím odchod mazlíčka - psa - jako posun v dětských emocích

Jo Alavis pro psy na klouby je super...

tumory se tvoří, když energie ledvin neproudí, když něco zadržujeme, protože chceme mít jistoty a neumíme to tvořivě proměnit v něco lepšího...

A k léčení zvířat - vždy se léčilo tím, co bylo nejblíž, tozn.příroda. Veterinární léky můžou být o těžkém "byznise". Neboj se toho, jen dávej menší dávky. Třeba nať petržele vyluhovaná ve vodě. To je na podporu ledvin a mízy. Když energie proudí, nebudou cysty a kostí budou mít výživu ?
Život je jako řeka,musí proudit, potom vyživuje, možná proto do vody Lunečka tak ráda lehá
A ty si vývar z petrželové natě taky můžeš popíjet.☺️
Ale jak píše Lupi, u homeopatik tu nižší potenci.
CDB kapky bych taky zkusila.

thééé » Lupi Teda, páteho psa, nj cheiron v 5.domě plus dračí hlava..

Lupi » thééé Cheirona mám docela zmáknutýho, v domě pátém je to otázka osobní svobody (aspoň tak to vnímám), což je téma, které pro mě bylo skoro nezpracovatelné, ale nakonec se povedlo a už to jede pěkně. Ale jak jsi to řekla napadlo mě, že tenhle (pátý) pes byl moje celoživotní touha a současně je to čévéčko, čili ze čtvrtiny vlk......no ale to vypadá, že se to musí tomu Cheironovi líbit, ne?
Dračí hlavu léta vnímám spíš jako vodnářskou, než že by se nějak podílela na tom tématu pátého domu.
Krásně jsi to rozebrala - nasvítila jsi, co je to za osudové zvíře. Ta až mi umře.....no, to jsem zvědavá, máme ještě zhruba deset let.

Lupi » thééé že vlastně když po něm chci, aby zůstal, nepřeju mu vývoj a to lepší.

Taky. Ani vztek, ani držení, ani zoufalství, viď? Mně umřel manžel před dvěma léty. Asi po roce a půl se došel rozloučit kromě jiného s tím, že jsme uzavřeli jednu bolavou kapitolu a že - to je to nejdůležitější - mi řekl, že to, že náš smutek byl čistý a ne takový ten svazující, a že v tom jiné city nebyly, "neumíš si představit, jak to strašně pomohlo" řekl doslova.
To jen na okraj - a specielně pro Lunu. Smutni, až přijde čas - ale proboha, nedrž.

Lupi » thééé Mně to strašně dojalo. Nevím jak Duškův pes, ale ten kamarádčin, to byl vyžla, rapl a třeštidlo - ale strašně laskavá duše. A on prostě nevěděl, jak na to, jak byl celoživotně v pohybu, tak to nedokázal zastavit.

Lupi » thééé Posílám pátého psa v pátém domě zde Mája v celé kráse.

thééé » Lupi Krasavica

thééé » Lupi Oo to je krásné

Já jsem takto vyprovázela kdysi dávno babičku, duch už byl asi jinde, ale stále lpěla na svém utrpení, na které si zvykla. I takto se dá.
...
- trpět s druhým nepomůže
- vnímat jen svoji bolest taky ne
A tak to musí jít jinudy...

Lupi » thééé Viď. A mně se strašně ulevilo, že věci jsou jak mají být, a že jsme skutečně udělali naprosté maximum, které jsme mohli a uměli.

thééé » Lupi A to jsou moje holky , (jestli se podaří vložit) které mě emočně netýrají, protože samy chtějí respekt.
Zatím jsou mladé , zdravé, ale jsou ztraumatizované přes mámu. Takže jim říkám, že prostě musí být zdravé a léčit se samy. Když je k veterinářce nedostanu.

thééé » Lupi No jejda projít tou bolestí je jak objevit Novou Zemi.
Až teď mi dochází to moje Pluto v 5.domě.

thééé » verka96 V dětství jsme měli vždycky nějakou andulku a vždy byla ochočená.
Když jsem zkoušela jako parťáky teď - tak se mi nepodařilo je ochočit a raději jsem je dala do velkých voliér.Bylo to i tím, že nechci už jedno zvířátko, ať není samo a pak se na mě to zvíře ale tolik nenaváže a neochočí se. A když je samo, tak se mě to emočně dotýká.

U jedné andulky jsem na to šla postupně - nejdříve byl sám Kikin. Ale on byl asi autista, protože se nedal ochočit ani na jídlo a nás odmítal.
Když jsem mu koupila Lucinku, nemohla jsem je zase dostat do klece - byli tak šťastní, že jsou spolu a že jsou volní.
Úplně jsem z toho byla dojatá a nemohla jsem větrat..doserinkali všechno žejo.
Šli spolu do voliéry. Mezi svoje.

Pak mi došlo i něco o mojí vlastní svobodě a nesvobodě atak.

Kočky jsou na toto skvělé, že vydrží ty 2 dny i 3 samy. Máme je v paneláku a tím, že jsme je zachránily, tak si nevyčítám, že nemůžou pobíhat po venku.

verka96 » thééé No, já má nyní příležitost od kamarádky mít 1 andulku asi 6letou, která jim "zbyla", měli jich více a na podzim a na zimu by tam, kde nyní pobývá zůstala sama. Tak jsem si říkala, že se pak domluvíme, pojedu se na ni podívat a příp. si ji vezmu. Říkám si, rok nebo 2roky, je zvyklá doma, se mnou by nezůstala sama, to už by pro ni byla asi konečná.
Jo, kočky jsou super, když jsem byla menší měli jsme Ťapku, ta už byla zvyklá sama, měli jsme ji na starém domku po prarodičích, takže si mohla chytat myši, jak chtěla, jen jsme ji asi 2x do týdne krmili. Já si nyní sama na kočku netroufám.
I když před 4 lety jsem málem měla, když tady v okolí bylo zrzavé kotě, mělo asi špatnou zkušenost s lidmi, bylo docela plaché, už jsem uvažovala před zimou, že bych si jej vzala do bytu. To už ale to už byl sousedky z přízemí, takže to bylo vyřešeno. Pak se odstěhovali.