Jednoho dne po klekánínikde a nikdy přesněpeřina odnesla mi spaníunikla mi velmi těsně.Nech si ho aď si užiješjá teď chci v noci bdítovečky dech jako vánekdo své tváře nechat vpít.Vidět jak odrazem svíčekv mých očích,zrcadlemprasátka po oponě víčekstínovým ožívá divadlem.Hladit tajně dlaň a prstyco mění chlapce na nerostyprsty spící jako neviňátkahladím,hřeju, noc je krátkáSpěte klidně,já tu bdím.Ráno zrcadlem ti budu,hřebenem i mýdlem,účesem pro ostudu,krémem proti slunci,polibkem milenci.Ten co ráno vaří kávu,v konvici s nápisem "rád"malý kluk v plyšovém hávu,rytířem co opustí řád,pro Dobré ráno.Usmívej se,žij a kávu pij!nic neříkej,nemysli víc,proud slov je jako kyjpolibku muže nastav lícaž se probudíš.
kubisf
» Wolfinka
U pokladny nepros! Jdi za oponu zadem, do přítmí za sálem, tam stojí loutkář.
Hraje lidem divadlo loutky,nitě,vahadlo ani král, ani šašek, princ či hloupý Vašek.
Pohledem vzhůru po nitích, už vidíš?Tohle jsem já! Uleví se hlasu,rukám, obecenstvu smekám, s dámou pikovou odcházím za kulisy světa lístky do koše vysázím.