Jak z toho ven? :)


07.01.2024 - 18:13
(Vodnář) Indilwen
Jak z toho ven? :)
Krásné dny všem :74:
Zajímá mě, zda jste sami někdy zažili (a přežili) anebo znáte někoho ve svém blízkém okolí, kdo si tímto procházel či prochází..

Totální demotivace, zpomalení až úplné zastavení (co se v přírodě nehýbá, umírá), únava z prostých denních úkonů, neschopnost chodit do klasického zaměstnání, ale i neschopnost rozvíjet dále své podnikání (př. ruční řemesla).. kdy už jen pouhá myšlenka na práci a placení účtů (dokola a dokola) vyvolává pláč, deprese a pocit bezmoci. Kdy víte, že už to dál nedokážete. Totální vnitřní vyhoření, kdy se poslední tři roky stále jen plazíte, zatímco se životní "baterie" vybíjí.. Nic jiného, než další plazení, vám však nezbývá, protože nikdo jiný za vás nezaplatí střechu nad hlavou, apod.

Už několik let nemáte možnost se jako bytost vyvíjet nebo se s čistým svědomím věnovat koníčkům, protože stále jedete v kruhu vyrobit > prodat > zaplatit účty a šup, jsme zase na nule a hezky odznova. V rodině už není nikdo "nad vámi", kdo by podal pomocnou ruku (rodiče ani prarodiče), ani nepatříte k těm, co by podědili nemovitost či aspoň starou kůlnu na dříví.. ale vy jste ještě relativně mladí, je vám 30, rádi byste žili jinak a často přemýšlíte i o dětech.. víte, že jste pracovití; strávili jste několik let jako řadový zaměstnanec, všude si vás chválili, haha.. jenomže taky víte, že už to znovu nedokážete, už prostě nemáte sílu a nedává vám to smysl. Jenomže i vlastní podnikání vynáší úplné minimum, nevíte, jak to "upgradovat". Viděli jste už milion videí, slyšeli spoustu rad, četli knihy.. a houby z toho. Duše už zkrátka volá po konkrétních změnách (život v blízkosti přírody, zvířectvo, smysluplně strávený pozemský čas..) a ty se jí pořád nedostávají, tělo i psychika jsou kvůli toho čím dál slabší, citlivější a "labilnější".

A teď trochu s nadsázkou.. Je snad dočasným řešením, nechat se zavřít do blázince, zmagořit, nebo se vykašlat na "systém", přestat platit "povinnosti" a jít se jen za střechu nad hlavou zaměstnat třeba na statek, prohlásit se za bezdomovce..? :49: Zkrátka, jak z toho ven.. :) Děkuji vám za přečtení. Snad se máte lépe a žijete své sny :79:

Příspěvky: Všechny | wendy30

Řazení:
10.01.2024 - 14:53 | Filtr
(Váhy) wendy30
Něčím podobným jsem si prošla také. Není to tak dávno. Vždy jsem se proti těmto stavům bránila vším možným. Čím víc se ovšem tomu člověk brání, vyhýbá se té cestě všemožnými oklikami, stejně si ho ona cesta oklikou dožene a stáhne o to níž. Nazvala bych si to období jako setkání s prázdnotou. Totální pocit zmaru, nechápání smyslu života. To co mi do té chvíle dávalo smysl, mi přišlo jako totální blbost. V tu chvíli jsem se odpojila, odosobnila, zahrabala co nejvíc do bahna, sáhla si na dno. Ode dna se ovšem už dá směřovat jen nahoru. Co takový stav na chvíli přijmout? Smířit se s tím? A jen se rozhlížet v sobě, co ti kromě těch negativních věcí přinesl? Moc rádi totiž vidíme jen to špatný, ale že se za tím negativním krčí zpoza něco krásného, co by mohlo růst, moc rádi přehlížíme. Přeju, ať zbytečně nezabředneš do falešně otrockých ideí svobody a zahlédneš to, co ti přinese spokojenost a štěstí... Nedávno mi jeden muž poslal níže uvedená slova.

Kdybych měl nádherné vyšívané šaty
obroubené zlatým a stříbrným světlem,
modré a zšeřelé a tmavé šaty
noci a světla a polosvětla,
rozestřel bych svůj šat pod tvé nohy;
ale já chudák mám pouze své sny.
Rozprostírám své sny pod tvé nohy,
našlapuj jemně, vždyť šlapeš po mých snech.
WILLIAM BUTLER YEATS (1865 - 1939)

Pod čí nohy vkládáme své sny? Nejsme to jen my sami? ?


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Lev Lvu
ukázat kalendář »