Síla domů: Proč je 12. dům nejslabší? - Diskuze a zkušenosti

verka96 Zdravím,
je to astrologicky zajímavé téma, proč tomu tak je. Astronomicky nemám odpověď, jen snad taková astrologická, že vše je odvozeno od pozorování - tedy empirií.
Asi víš, že analogie domů je podle základních znamení, ale shrnu to:
Beran (1. dům, jarní rovnodennost), Rak (4. dům, letní slunovrat), Váhy (7. dům, podzimní rovnodennost) a Kozoroh (10. dům, zimní slunovrat). Jsou to znamení předělu 4 ročních období, kdy něco začíná. U domů "padajících" zase něco vrcholí (dokončuje se). Pozorování přírodních zákonů, jejichž jsme jako lidé žijících na Zemi součástí.
Máme tedy 12 domů, 12 měsíců v roce. Každé roční období je 1 kvadrant, začíná 1. domem a má 3 domy. Tzn. třetí, šestý, devátý a dvanáctý jsou domy končící kvadrant (roční období), řekla bych, že tady energie slábne. Nejvíce energie je v tom začátku. Ale pro mě, kdy mám obsazené "padající" domy, tak bych řekla svoji myšlenku: na začátku je člověk "blbej" - jen z pohledu ze Země, že to tu nezná, ale i tak má nějaké dovednosti, se kterými se rodí. Na konci domu už něco pochopil, k něčemu došel, už se do ničeho jen tak nehrne a začíná další období - další dům, další cyklus. Proto myslím, že 3. a 9. dům jsou vzdělanostní domy, kde člověk už někam dospěl a chápe.
12. dům chápu jako velmi specifický (Neptunská, rybí energie), kde jsou obsaženy veškeré (fyzické) konce, absolutno, pochopení, sny, nekonečno, oceán konců a zase počátků všeho zrození. Aby člověk došel až nakonec, musel vším projít a na konci zůstává sám jako na samém počátku (Beran) – přijde na svět sám a odejde sám, prach jsi a v prach se obrátíš, ale už na vyšší úrovni. Tady se může spojit se svojí duší (je nesmrtelná), se kterou ve společnosti nemáme kontakt. Proto je tu i samota, člověk je už sám se sebou mimo společnost. A význam domů bereme podle nějakého společenského konceptu – proto myslím, že je tady nejtěžší – jak bereme společensky smrt, konce. Proto jej taky označujeme za padající - je to dáno společností.
Padající domy se označují i za karmické – těžké energie na zpracování, tady se už člověk fakt zapotí.

Krok » verka96 Děkuji za odpověď. Ale neuspokojuje mě.
Píšete, že nejvíce energie je v tom začátku (kvadrantu, ročního období, cyklu). Tak bych to bral taky, ale... Planeta během dne prochází skrze domy nikoli v pořadí 1, 2, 3 atd., ale právě naopak. Takže v běhu času jde z hrotu rohového domu, třeba z ascendentu (silné působení) do domu 12. (propad do slabého působení), 11., 10, aby cestu tímto kvadrantem zakončila na MC (silné působení). Vyjma luny se ta planeta během toho čtvrt dne moc nepohne, v naprosté většině případů zůstane ve stejném znamení a opět mimo luny i na stejném stupni.

Nesnažím se to tu zpochybňovat. Netvrdím, že astrologie by takto neměla fungovat. Ale nějak mi nestačí jen tvrzení, že tak to prostě je. Snažím se pochopit taky proč. A zatím jsem zmatený. Ale třeba někdo zkušený to vysvětlí srozumitelně.

verka96 » Krok Jak vidím, zrovna ti 12. domem tranzitují některé planety (také Neptun), možná sám dojdeš v nastávající době poznání - tím mám na mysli vlastní zkušenost - empirii.
Nedávno jsem založila diskusi na téma Neptun, který souvisí s 12. domem. Některé věci musíme sami pochopit, zažít... O tom je sám život.
Často se mi stává, pokud chci znát odpověď na nějakou otázku, za nějaký čas ji dostanu ať už se mi "rozsvítí" nebo ke mě přijde nějakými okolnostmi.

Ještě bych dodala, že planety nad obzorem souvisí se společností - kolektivem jako lidstvem (12. dům představuje také kolektivní nevědomí), v objektivním slova smyslu. Prvky pod obzorem jsou subjektivní, přitom ve východní části řešíme sami sebe. Takže ve 12. domě přicházíme opět k sobě (ke své duši, zde se rozpouští ego) po prožitém životě, ale úplně jinak než v 1. domě - tam jsme jako děti, které přišly na svět.
Já už se na toto neptám - nečekám tedy odpověď typu tak to je apod. aneb že mi to někdo naservíruje

verka96 » tulačka_gryf No, já mám ve 12. domě Lunu a slabá ani náhodou.... Na druhou stranu "trochu" mimo všeho dění, v současné době ji vnímám trochu pozitivněji. Obecně ji vnímám více po té pocitové stránce, negativně i pozitivně. Nic není černobílé, naopak.