Lepší půlka života - Diskuze a zkušenosti

thééé Já s tím docela počítám, že teď, po padesátce to bude jen a jen lepší Jako kdy jindy, když né teď.
Ono - já právě myslím, že když má člověk jakési ty větší zátěže (víme), tak s věkem jim víc rozumí a umí s nimi líp zacházet...a přesně to: být sám sebou - si víc dovolí.
U některých žen může odpadnout taková ta neuróza - být krásná a dokonalá...protože: co je příjemnějšího, než se mít víc ráda a být se sebou spokojená.
S věkem se vybrousí nástroj dělat si život hezký a příjemný a spousta žen se naučí plynout a přijímat.. (tak po lunárním žensku)
Shodou okolností se poslední dobou setkávám s lidmi z dětství - a to pak člověk může srovnat, kde byl kdysi, a kde je teď....a co tam bylo i dřív a co ne...
Nevrátila bych ani den (a to podotýkám nejsem optimista ani sluníčkář, naopak)

tajga » thééé když má člověk jakési ty větší zátěže (víme), tak s věkem jim víc rozumí a umí s nimi líp zacházet...a přesně to: být sám sebou - si víc dovolí.
-----------------------------------------------------------------------------

tos mi připoměla, co mě zrovna teď nedávno celkem zaujalo http://ografologii.blogspot.com/202…
jak ty vysoké stupně traumatizovanosti zároveň dávají vyšší potenciál ke zlepšení.

Píšeš to moc hezky . Ano, kdy jindy, když ne teď. Ne nějaké předstírání, že teď jako to člověk rozjede a začne užívat, ale že to konečně bude skutečně on. Asi by mi bez tady toho moc nedávalo smysl, proč vlastně stárnout.

thééé » tajga no, žejo
možná, že pomůže i ten věk... člověk si uvědomí, že už toho starého stačilo a je nejvyšší "čas"...
Díky za článek, určitě dočtu

A já to pořád vidím v rovnici.
Máme potenciál, což je celek, součet, menšenec.. Pak nám kus bylo nějakým třeba tím traumatem vzato, něco se potlačilo, nerozvinulo atd.
Takže když se nám od menšence odečetl menšitel, tak to stále budeme pociťovat jako nespokojenost a touhu po celistvosti...v tom je motor.

Kdybych to "něco nikdy neměla", nemůže mi to chybět, nemůžu po tom toužit..

Nezůstat smutnět, ale jen to pustit, uvolnit se do celé Já, do plnosti potenciálu...

thééé » tajga A třeba i takto

tajga » thééé ...a potom klidně umřít

No, asi to bude ještě na dlouho (u mě), ale myslím, že máš pravdu, Mně to přijde jako takové světlo uvnitř, hluboko schované pod všelijakým sajrajtem, který pomaličku odpadá a světlo se stává silnějším, a každý má to světlo jiné a sajrajtu více, či méně...

Děkuji, děkuji...jsem ráda, že ses tu objevila

thééé » tajga Ano ano, světlo, ten základ tu pořád je ...jen se naučit jinému vnímání sebe.. Možná prolomit staré zvyky..
Mě se minulý rok stalo na 9 měsíců, že jsem přišla o čich, nemohla jsem dýchat, zrak se silné zhoršil. A pak jsem to pochopila jako lekci - vnímej jinak, dýchej jinak. Hodně se tím prolomilo právě to staré naučené "bytí"