Složitá životní situace


23.10.2022 - 10:10
(Panna) TinaTina
Složitá životní situace
Dobrý den,

nacházím se ve velmi složité životní situaci a momentálně se zdá, že není v mých silách se z ní dostat. Pokukovala jsem po nějakém fóru, kde bych si mohla nechat třeba i něco vyvěštit.

Zamilovala jsem se do muže, nového vedoucího, se kterým jsme v práci zůstali sami a teprve hledali další, nové lidi. Jelikož jsem tou dobou věděla a znala mnohem víc než on, a i díky svým narůstajícím citům k němu, začala jsem starost o pracoviště a práci s ním spojenou více a více přebírat na sebe, tak aby byly zajištěné a abych mu co nejvíce pomohla, protože neměl na starosti jenom to. Postupem času jsem si tedy ono pracoviště obstarávala a vedla, přejala je za své a novým lidem již fakticky rok a půl velím, starám se i o ně. Před rokem mi bylo řečeno, že jsem od té chvíle tedy už oficiálně zástupcem a lídrem, ale nikdy mi nedali nic podepsat.

Jak šel čas, bylo potřeba opravdu i více těch zástupů a jednu dobu mi i na čas onemocněl a vlastně jsme tu práci dělali už spolu, vedli to tam společně a spolupracovali. Bohužel mezi námi došlo, a to dokonce nadvakrát, k závažnému nedorozumění. Já jsem zřejmě natvrdlá a on neumí vůbec komunikovat, nevím, i to je pro mě těžko pochopitelné, nicméně jsme si prožili dvě delší období, kdy já jsem se mu vyznávala, poprvé ještě nesměleji a opatrněji, podruhé už mnohem jistěji, nosila mu zákusky, pečovala o něho a čekala na něj, kdy on to vše přijímal, ovšem sám vlastně nevykročil a až po dlouhé době mi řekl, že mě nemiluje. Prostě jsme si každý žili v jakémsi svém paralelním světě. Což s sebou samozřejmě ve finále, kdy už mi to dokázal říct a kdy mně se zbořil svět, vše, čemu jsem do té doby věřila, že to chce opravdu jenom ten čas a že spolu budeme, a kdy ho to vlastně předtím už dlouho obtěžovalo, obrovskou ublíženost na obou stranách.

Poprvé jsem nevěděla, zda bych mohla odmítnutí zvládnout a zůstat a vlastně si začala brzy dělat zase ty naděje. Podruhé jsem automaticky chtěla odejít, že to samozřejmě nezvládnu, obzvlášť teď ne, když už jsem jej za toho muže fakt měla.. doposud jsem znala jen útěk. Jenže.. já jsem už dávno žila i tou prací, samozřejmě prací s ním. A byl pro mě tak důležitý a milovala jsem ho tolik, že jsem se rozhodla to přece jenom zkusit a nějak s tím u sebe pracovat, moc jsem si přála pokusit se zachránit naše přátelství a moji práci a tak jsem se vrhla právě na to. A opravdu jsem si našla svůj způsob a jsem šťastná, že to zvládám a věřím, že mohu zvládat i nadále. Soustředím se právě na to přátelství a pracovní partnerství. Od začátku jsem ho prosila, že s tím budu potřebovat pomoct. A on mi příliš nepomáhal.

Postupně jsem zjistila, že i on si v sobě nese velké ublížení. A zatímco já jsem se přes to svoje jakžtakž dostala a jsem schopná mít pochopení pro to jeho a odpouštět mu, to jeho naopak ten poslední čas přes veškeré moje snahy narostlo, zatvrdil se a momentálně na místo abychom se znovu sžili a naučili se to, oč pořád prosím, to nechal vygradovat tak daleko, že mi naopak veškerou moji leaderskou a zastupnickou práci vzal, úplně mě odstřihl a chystá nové pořádky. Už si stěžoval na mě i řediteli, že se mnou nemůže pracovat, já se vůči tomu ohrazovala, byli jsme tam spolu. Namísto toho, aby se mě zastal a měla jsem tu jeho podporu, aby si to v sobě zpracoval a za tu parťačku mě opět přijal, je to teď celé v troskách, jsme teď v troskách.

Ztratila jsem ho už dvakrát jako potencionálního a jak jsem věřila, budoucího manžela. Věřila jsem, že zachráním naše přátelství a pracovní partnerství a ztrácím i to. A úplně nejhorší je, že tu práci původně navíc, to, co jsem si na sebe vše postupem času nabalovala, jsem dělala kvůli němu, postupem času a když jsem v nás věřila, pak už pro nás, a dnes už i pro sebe. Hrozně se to do mě za zažralo, stalo se to mojí součástí, pociťuji velkou zodpovědnost za ten svůj plac, za ty lidi, za tu odvedenou práci, aby nám vše fungovalo. A naučila jsem se se to vše skládat v hlavě, ty priority, co nám jak odjíždí, všechny ty starosti s tím spojené, a mám takovou potřebu to vše zajišťovat, zařizovat, mám to tak propojené.. naplňuje mě to, baví mě to, je to můj život. A teď nemohu, nevidím do toho, vše mi to vzal. A já se ho jen snažím pohnout, ať už se netopí v té bolesti a nenávisti, ať vzpomene na to dobré a dá nám tu šanci a nedaří se a nedaří. Ta děvčata to nechápou, jak jsem z toho paranoidní, mám dojem, že s nimi manipuluje, staví je proti mně, že ho jen papouškují.

Já už jsem prostě pracovně někde jinde a pokud nebudu moct dělat svoji práci, přijdu o všechno. Pro mě je to zrada. A kdyby dostal rozum, kdybychom to mohli nějak napravit, já vím, že jsem zase schopná odpustit, však to tolik chci, pokračovat, ale pokud si to neuvědomí..

Já, 22.9.1981, 1.30, Boskovice
On, 18.7.,1987, 12.00, Boskovice

Příspěvky v diskuzi

Řazení:
21.03.2023 - 14:38 | Filtr
(Býk) Glimmer Man
Vážená 2x Tino,

o času se říká, že je vzácný - nedá se vrátit, jakmile uteče. A Vám ho uteklo mnoho. Ale ani to Vás nepoučilo a chcete ztrácet další.

Vaše situace mi připomíná jeden výrok, a to "plavat v hovně". Neberte to tím vulgárnějším významem, ale tím popisujícím situaci.

Váš problém je slepota vůči okolí (je vám fuk co druzí chtějí nebo nechtějí) a sobeckost - koukáte jen na sebe. Což je někdy dobře. Někdy ale ne. Ono občas prohrát člověka poučí. Vás nikoliv, vy chcete každou hru vyhrát a proto se pachtíte a pachtíte pořád s jednou hrou. Ale díky tomu nebudete hrát další hru, kterou byste třeba už vyhrála.

Víte, milovat znamená nechat jít. Jestli ho milujete, nechte ho jít. S vámi jít nechce, co se dá dělat. Pokud to nedokážete, problém nejsou city, nebo on nebo cokoliv jiného, kromě Vašeho ega. A na tom je třeba zapracovat, abyste se mohla posunout. Koukáte hladová na shnilé jablko, na které ale nedosáhnete a pořád si říkáte "já tam prostě vyskočím!"... akorát se nedozvíte, že za rohem jsou zralá jablka kousek od země.

Běžte se tam podívat. :3:
24.03.2023 - 15:04 | Filtr
(Býk) player
I když s Glimem ne příliš často souhlasím , tentokrát to podepisuji, Člověk by měl umět pokrčit rameny a vzít věci tak , jak jsou. Zamilovávat se na prscovišti je vždycky zadělání na budoucí průser (takhle , ve 30% případů ta práce lidi spojí a je z toho jakási nadčasová hodnota) , ale většinou to je taková nášlapná mina. Nicméně - hormon nad námi vítězí a bude vítězit. Svět je dost bizarní, co se týče sexuality jako takové.

Nu což už...věci se daly do pohybu tak , jak jsi nechtěla. Přijmi to jako fakt, prohrála jsem , jdu o dům dál.

Postavení planet nikdy tu lásku v něm nespustí.
24.03.2023 - 18:57 | Filtr
(Blíženci) tajga
Dobré je, že máš práci, pro kterou žiješ.

Pokusila bych se, soustředit se na ni, na to, abys tam mohla dál dělat, co mě baví. Jenomže nemám vůbec představu, co se tam všechno děje, sice toho píšeš hodně, ale nekonkrétně.

Zabývat se jím je naprostý nesmysl, což teď nechceš slyšet. Tvůj vztah k němu je nezdravý, majetnický ("on mi onemocněl :85:), péče, zákusky....Být s chlapem, který si na tebe stěžoval u šéfa? To je představitelné? Pro mě je tohle naprosté šílenství.

Chce to čas, přijdeš na to určitě sama, i tyhle "slepé" cesty patří k životu a až tě opustí pocit zrady, křivdy atd., třeba mu ještě v duchu poděkuješ za tu zkušenost.
24.03.2023 - 19:16 | Filtr
(Panna) Mici Angóra
A jak se to za toho skoro půl roku vyvinulo? Máš jeho račí stélium ve 12. domě, takže klasika, skrytý nepřítel, který nakonec (třeba i nechtěně) ublíží. Navíc echt račí ukřivděná fňukna. Kašli na něj.
24.03.2023 - 19:18 | Filtr
(Panna) Mici Angóra » tajga
Hm, s jeho račí Venuší mu ta péče očividně vyhovovala, tak možná i vysílal nesprávné signály.
24.03.2023 - 22:38 | Filtr
(Blíženci) tajga » Mici Angóra
Ono je to půl roku staré...aha :4:


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Štír Štíru
ukázat kalendář »