Brave New World


12.08.2022 - 18:15
(Ryby) MG34
Brave New World
Nedávno jsem se nečekaně dostal k přečtení knihy, kterou jsem dlouho s obavami obcházel. A dobře jsem udělal, že jsem si počkal, protože teď teprve mi to zapadlo do kontextu mých životních událostí.

Knihu napsal Huxley a u nás se její název uvádí Konec civilizace (v originále je to Brave New World).

Začnu tím, že mne (asi proti záměru autora) zcela fascinovala ta popisovaná společnost. "Matka" v té společnosti bylo sprosté slovo a koncept matky byl nahrazen v duchu hesla "všichni patří všem". To bylo pro mne moc fajn, protože mne matka v ranném dětství dost poškodila (psychicky - nejprve tím, že se mi nevěnovala a pak tím, že když jsem vlastně neměl matku a byl jsem kvůli tomu bojácný, tak mne neustále děsila nějakou imaginární vinou) a teprve nedávno jsem si to uvědomil, dostávám se z toho a vyškrtnul jsem ji ze svého života. V tom smyslu jsem té společnosti záviděl a chápal jsem tyto důvody (proč chce, aby se lidé vyhnuli te zasmrádlosti malé tradiční rodiny a zbytečným emocím a traumatům, které to produkuje).

Ale na druhou stranu tam byla věc, která mne naopak děsila - "všichni patří všem" a důraz na škodlivost samoty - to by mi jako autistovi vadilo, kdyby byl svět tak extrovertně kolektivní. Což mne přivedlo k myšlence, jestli existuje nějaká možnost, jak ten koncept "brave new worldu" zařídit snesitelně pro autisty.

Jinými slovy - co by mohlo autistovi zafungovat místo nikdy neexistující matky?

Příspěvky: Všechny | tajga

Řazení:
12.09.2022 - 22:58 | Filtr
(Blíženci) tajga » MG34
Tohle kolektivní a navíc hypotetické téma je mi dost vzdálené. Téma autismu mě ale momentálně hodně zajímá, mám syna s největší pravděpodobností autistu (v nejlehčí formě Aspergerův syndrom). Chodí do šachového kroužku, kde jeho nenormálnost vůbec nevadí a je spíš částečně výhodou, kde je oceňováno, co umí a ne jaký je, což je pro něj zásadně důležité a v tomto směru se mu dostává v takovém společenství většího přijetí, než ode mě. Jenomže velmi těsné pouto, které se vytvářelo mezi mnou a jím od narození, potřeba fyzického kontaktu, pocitu bezpečí....možná by společenství podobných lidí mohlo být určitou náhražkou - skutečnou náhradou nikdy. Ale možná jsem to celé nepochopila a byl by to svět, ve kterém je emoční plochost žádoucí, potom by asi skutečná matka nebyla zapotřebí.
13.09.2022 - 10:37 | Filtr
(Ryby) MG34 » tajga
Směrem k autismu (který mám teď už oficiálně diagnostikovaný) to posunu rád. Zatím se všichni hlásili jen k příběhu knihy/filmu.

Zmiňuješ, že vztah matky(tebe) a jeho je v pořádku. Věř, že to je dost důležitá součást jeho světa a určitě z jeho pohledu přínosná. Pouze jde o to, aby se příliš nefixoval a nebál se občas odpoutat a zařadit se do nějakého "jiného" kolektivu - například mezi ty šachisty.

Mimochodem také jsem chodil do šachového kroužku, asi z podobných důvodů, ale já jsem neměl "funkční" matku (ani neznám ty správné pocity dítěte k matce), takže mne to do těch "jiných rodin" více nutilo - pro mne to nebyla náhrada, protože nebylo co nahrazovat, spíše jsem vždy cítil potřebu někam/k něčemu patřit, což má většina lidí zařízené právě fungující matkou..

Jinak autismus se obecně s emocemi vylučuje - alespoň v mém případě se jim vyhýbám a moc je neprojevuju, ale číst v nich umím. Třeba to bude mít podobně - neodpovídá na ně, jak sis zvykla u jiných lidí, ale vnímá je a zařazuje si je podle nějakého svého vlastního klíče a pak už s nimi tak počítá.
13.09.2022 - 18:12 | Filtr
(Blíženci) tajga » MG34
Diagnóza je tedy předpokládám vysokofunkční Aspergerův syndrom?
K emocím - v poslední době jsem se snažila o autismu, respektive o AS, co nejvíc dozvědět. Četla jsem výpovědi několika autistů a vlastně všichni tvrdí, že jsou schopni silných emocí. Jen je jejich mysl tak premanentně aktivní, že jsou emoce většinu času neustálými myšlenkovými pochody převálcovány. Zároveň jsou schopni si tvořit velmi silná pouta a když je nemají, touží po nich. U syna třeba vidím, že svět, kde platí logika, kde se může opřít o svůj rozum, je pro něj zcela bezpečný (sice je v něm přehnaně ambiciózní, přináší to občas zklamání, ale to snese). Zatímco jakákoliv setkání, která se dějí hlavně kvůli emocím - různé zábavy, školní besídky, nedejbože cokoli, co zavání romantikou - to je pro něj čirá trapnost a děsí se toho. Jenomže emocí je schopen a velmi silných, jen prostě jinak, jakoby koncentrovaně, neumí je rozmělnit a používat pro běžný, obyčejný život.
Nejspíš to mají autisti různě a ty spadáš mezi ty přirozeně málo emotivní. Těžko říct, jako to skutečně je, možná si k tomu došel sebedisciplínou, která tě měla chránit před bolestí z absence normální mámy, to se ale domýšlím.....Každopádně je zajímavé, že si diagnózu zjistil ve svém věku a že je to zřejmě pro tebe významné. Já si ji u něj dlouho nechtěla přiznat a jsem ráda, že jsem k tomu nedávno došla, protože tím spousta "podivností" dostává smysl.
13.09.2022 - 19:06 | Filtr
(Ryby) MG34 » tajga
Aspergerův syndrom, přesně tak. Zjistil jsem i odkud se to ke mně dostalo, protože je to víceméně dědičné (budeš si "původ" zjišťovat i u syna?). Já jsem to "získal" od té mé problematické matky a od její matky - v té větvi rodiny byli bohatí sedláci a k tomu evangelíci, takže se prostě často brali i více nebo méně vzdálení příbuzní, protože moc jiných možností neměli. A to je podhoubí pro spoustu různých psychických poruch, viz třeba Habsburkové. Jinak u žen se údajně autismus za celý život nemusí vůbec zjistit.

Potvrzuji tu moji sebedisciplínu, jak píšeš - a bude to souviset s tou nefunkční matkou. Každopádně důvod tak pozdní diagnózy je celkem prozaický - je to 2 roky, co jsem měl brutální nehodu na kole, kdy mne srazilo auto. Byla tam částečná ztráta paměti a návyků (možná i klinická smrt) - a zjišťovalo se, kde se moje psychické problémy najednou berou. Nejdříve si všichni mysleli, že to je z té nehody - ale zjistilo se, že ne - a dost mi to zapadlo do kontextu toho, co jsem od dětství celý život prožíval.

Potvrzuji i trapnost a děsivost "různé zábavy, školní besídky, nedejbože cokoli, co zavání romantikou" - tohle jsem začal příznivěji vnímat jen pod tlakem toho, abych nevybočoval, ale reálně to vnímám vpodstatě úplně stejně jako on..
14.09.2022 - 10:59 | Filtr
(Blíženci) tajga » MG34
To je opravdu zajímavé, takže brutální nehoda ti v tomhle směru otevřela oči.

U nás v rodině je původ víceméně jasný, i když mi to došlo v plné míře až v tomhle období. Jeho otec, můj muž, má Aspergera určitě taky, nebo minimálně typické aspergerické rysy, jako je posedlost myšlením, odpor k určitému způsobu lidského chování (třeba flirtování, různé vzájemné popichování), přecitlivělost na některé zvuky....U syna jsou projevy radikálnější, proto s ním chci jít k psychologovi, pro aspergeriky, je vědomí vlastní diagnózy prý většinou docela důležité.
14.09.2022 - 14:53 | Filtr
(Ryby) MG34 » tajga
"Lidsky" řečeno, mi nehoda "otevřela oči", ale přesně autisticky je to trochu jinak - vypěstoval jsem si za ta léta psychický blok, že mi "nic není". A nehoda ten blok sestřelila, protože po nehodě už bylo přípustné, že "mi něco je". No a odtud byl už jen krůček ke konstatování, že "tohle jsem měl už před nehodou".

Popisované "aspergerické rysy" potvrzuji - jsou mi také vlastní. Jen jsem se je už zase naučil víceméně zakrývat.

Jinak potvrzuju, že platí "vědomí vlastní diagnózy prý většinou docela důležité" - jakmile jsem se diagnózu dozvěděl, jakobych se podruhé narodil - teprve teď mi do sebe všechno zapadlo a mohl jsem si život podle toho přeskládat a zpětně přehodnotit.

Ještě abych se trochu vrátil k původnímu tématu - svět bez matek je asi pro všechny autisty špatně, ale u mne to je trochu jinak - já bych ho uvítal, protože je to pro mne realita už teď..


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2022
Lunární kalendář
Luna v BlíženciBlížencích
ukázat kalendář »