Smrt - sen mojí mladší sestry - Diskuze a zkušenosti

Ahoj,
mohu poprosit o tento výklad snu, který se zdál mojí setře o mně, o ní, o dvojčatech, které jsme, krátce před tímto snem poznaly?
Děkuji moc za jakoukoli odpověď.

Dnes se mi zdál sen, že Eva, má sestra zemřela. Všude jsi byla se mnou jako anděl strážný.. nevěděla jsem to a nechtěla jsem si to připustit a tak jsem si s tebou povídala, smála se, atd... jednou jsme se bavili a já se zeptala, jestli vidíš svoje tělo. Řekla jsi že nevidíš.. Tak jsem se zhrozila, protože jsem ho viděla a říkám. Ježiši, já si povídám sama se sebou, že jo? Ne, nepovídáš si sama se sebou, povídáš si se mnou. A usmála ses. A já se zeptala: Ale ostatní lidé co tu jsou tě nevidí, ze jo? No, nevidí. Bylo tam hodně lidí. Byl tam i bratr Dominik, dvojčata, atd... Dominik strašně plakal a vůbec se mnou nechtěl mluvit. Něco jsme si řekli, ale už nevím co. Pohádala jsem se s Jirkou.... v tom snu jsem byla s ním. Pohádali jsme se strašně... on totiž umřel ve stejný den,.a to bylo den před tím i Jenda. Prostě se něco stalo a najednou přišel Jirka sám. Byli jsme domluveni, že se sejdeme. Byla to nějaká akce v kulturním domě. Byl tam i můj děda. Viděl, že si povídám jakoby se zdi a jen se usmál. Všichni mě tam respektovali a nikdo se na nic neptal...Jednou jsem se tě zeptala: ,,vážně jsi mrtvá?" ,,Ano, to jsem, řekla jsi." ,,Ale mě to vůbec nepřijde" ...Byla jsem jediný člověk,.co tě viděl. Měla jsi takový hezký tmavě modrý tričko a černý kalhoty. Byla jsi krásná a celá jsi zářila. Vím to, že mi s tebou bylo strašně dobře. Všude jsi mě doprovázela. Jednou jsem se tě ptala: ,, ty jsi jako duch?" A ty: ,,no to já nevím, možná jo." A začali jsme se smát. Byla jsi mi strašně blízko a to se mi strašně líbilo. Pro mě jsi neumřela... bylo to takový zvláštní. Jendovu smrt jsem neprožívala vůbec. Jen Jirkovu bolest... Hádali jsme se a já mu řekla: ,,Nejsi jediný, komu někdo umřel, kdo někoho ztratil. Tak si to přestaň vylívat na mě!" On brečel... potom si jen pamatuji, že jsem byla třeba v nemocnici a ty jsi tam byla se mnou... na posteli. Já byla tak ráda za tebe, že tam jsi. Seděla jsi tam, dívala se na mě a řekla: ,,Víš, jednou tě budu muset opustit." ,,NÉ!!! To nemůžeš udělat! Prosím, nenechávej mě tady samotnou. Nikoho jiného nemám, prosím, zůstaň tu se mnou!" ,,Musím se vrátit tam, kam patřím", řekla jsi. A opravdu ses začala ztrácet. Ta bílá zář a ta modrá barva pomalu ustupovala.. strašně jsem brečela, křičela, rudla.....doktoři přiběhli a ptali se,.co se stalo. Říkám: ,,Nic!" Nezmizela jsi úplně, pořád jsem viděla obrys, takový stín..... modrý stín. Potom jsem procitla.