Syn - Diskuze a zkušenosti

cimi Zdravím...mám syna o 2 roky mladšího, ale řešíme stejné věci. Já mám pocit, že vůbec ty děti tohoto období mají problém s motivaci, chybí jim absolutně nějaká ctižádost nebo jak to říct. Holka kterou jsem učila mi napřímo řekla, že nechce vyhořet v 15ti...
Sama za sebe mohu říct, že je největší problém v důvěře, že si to dítě které už není dítě dokáže poradit samo...
Že my jako matky máme prostě tak velkou starost o ty děti, že nám to často přerůstá přes hlavu...

Ten neptun tam asi hraje roli...ale ještě víc bych řekla uran...můj syn má taky uran trigon merkur ale ve štíru...abych s ním vůbec mohla komunikovat, musím nějak vypnout jeho obrany...a to nejde silou...napíšu níže...
Podle toho co vidím v horoskopu a co píšete bych se zaměřila trochu i na to jak pracovat nebo komunikovat s bytostmi autistického spektra, nebrala bych to jako nemoc, ale jako specifický způsob žití...
Já se taky se synem odcizila...hodně mě to trápilo, protože jsme k sobě měli moc blízko... To je jedna věc kterou jsem se učila přijmout, že ačkoli jsme měli k sobě blízko vylupuje se z něj vlastně cizí člověk ve smyslu svá osobnost kterou mohu poznat když mi to dovolí...
Co mi otevřelo oči nejvíc byla návštěva kamarádky, která má takový specifický láskyplný přístup ke všem a ukázala mi nevědomky názorně, jak to může fungovat jinak...od té doby co jsem si tady to přiznala se nám mnohem lépe dýchá...a s čím nejvíc zápasím je právě ta důvěra...tou jedině mohu ty obrany vypnout...to že nemám dostatek fantasie pro to, jak by se mohl uplatnit nebo fungovat beru jako můj problém...snažím se být otevřená tady tomu nevědění a současně se snažím s ním komunikovat o tom kde vnímám jeho zábrany, aby před tím nezavíral oči...a aby se nebál za mnou přijít, když bude mít jakýkoliv problém....lehké sousto to určitě není...
Držím palce...

Btw...ten pobyt u tatínka u nás udělal hodně a rozhodně se za nic nevinit a nic se nesnažit kontrolovat

sindice@seznam.cz » cimi Milá cimi, popsala jste to úplně přesně. Řekla bych, že tohle se děje i u nás. Nikdy mu nebyl diagnostikován autismus, hovořilo se pouze o hraničních hodnotách. Hodně se zklidnil a já v nevědomosti péči psychologa přerušila. Mám v plánu znovu vyhledat odbornou pomoc s tím, že nejen pomůže synovi si některé věci ujasnit, ale současně i mně v naší vzájemné komunikaci. Myslím, že puberta a stím spojené hormonální změny toto téma u nás zase naplno otevřely. Vcem vám pomohl pobyt u taky a jak dlouho u něj pobýval?
Moc vám děkuji a i vám ze srdce držím palce, protože je to vážně těžké.

Tuatha Dé Danann » cimi "že vůbec ty děti tohoto období mají problém s motivaci, chybí jim absolutně nějaká ctižádost nebo jak to říct. Holka kterou jsem učila mi napřímo řekla, že nechce vyhořet v 15ti..."

Mozna se mylim, ale ja jsem presvedcen, ze velkou vinu na tom maji socialni site, kde ty deti a teenejdri casto celi neoopdstatnenym ponizovanim, zesmesnovani a vulgarismum, a jsou tam svedci vychlubovacnosti egocentrickych spratku, coz ma vliv na jejich sebevedomi, motivaci a vytvareni vlastni osobnosti a nazoru. Nejhorsi je sledovani tzv influenceru a v jejich ocich "dokonalych" youtuberu.

cimi » Tuatha Dé Danann To co potkávám je jen zlomek...nějaký můj specifický zlomek...Můžu se zeptat...ale třeba zrovna tahle holka není typ vysedávací u pc, ani vysedávací doma...
Spíš mi přijde, že hledají své místo ve světě úplně jinak...spousta věcí jim přijde zbytečných...směřují k nějaké ne předem definované efektivitě...nedává jim smysl věnovat se něčemu navíc jako to bylo u nás...hledají kam přesně by zapadla ta jejich puzzle...

cimi » sindice@seznam.cz K tomu otci...jen abych nastínila minulost...do jeho 2 let byl skvělý táta, potom co jsme se kvůli určitým okolnostem odstěhovali tak začal dělat samé naschvály...za těch 13 let se dá sečíst že byl se synem tak 4 měsíce času...není to mezi námi čisté doteď...
Takže až teď na podzim zásah shůry, chytli jsme s přítelem covid tak šikovně, že zrovna když jsme dostali výsledek, tak byl syn u táty. Tak tam zůstal 3 týdny. No...paradoxně to pomohlo hlavně v mým přístupu..v tom, že jsem to pustila, konečně jsem setřepala zodpovědnost na otce, on si musel poradit a mně bylo jedno jak, nechala jsem to prostě tak, ať to zvládnou. A otec mohl taky prokouknout trochu do té situace a začali spolupracovat na přípravě na přijímačky a tak...a syn má konečně klíče k němu domů např... největší změna která byla potřeba se odehrála u mě...přenechávat větší odpovědnost otci, víc ho do toho zainteresovat (aby se to aspoň blížila tomu půl na půl)...od té doby častěji říkám, když to nevyřešíš ty, tak nikdo apod, nabyla jsem takový větší klid, že vše nemusí viset jen na mně...a spravuje to i náš vztah se synem...
Btw samozřejmě je to fáze, nevím co přinese další vývoj...syn začne střední příští rok...uvidíme jak si povede, když se ideál začne zhmotňovat ...

sindice@seznam.cz » cimi To je moc fajn, že k sobě táta se synem nacházejí cestu a paradoxně jste z té situace také vytěžila pozitivum. U nás je to ale s tátou komplikovanější. Nikdy jsme si po rozvodu naschvály nedělali a ani jsme proti sobě děti neštvali. Vycházíme spolu korektně. Jenže bývalý muž se do výchovy nezapojuje(ani v době manželství) - s dětmi jsem se učila, chodila na výlety, jezdili na kole, vodila jsem je na sportovní kroužky... Syn si prošel šikanou a i tady chybělo zapojení se otce. Nyní když jsme díky vzniklé vyhrocené situaci domlouvali krátkodobý pobyt u táty, tak mi řekl, že s tím v zásadě nemá problém, ale když má volno,tak odjíždí za partnerkou a domu se vrací, zase až když jde do práce ...