thééé
No existuje takové moudro - že člověk dospěje v okamžiku, kdy se přestane ptát, kolik jej milují druzí, ale začne se ptát, kolik miluje on sám. A podle své zkušenosti myslím, že v okamžiku, kdy jsem bez všelijakých "suků" (myšleno jako kazy ve dřevě) - kdy se jsem schopná jen otevřít lásce (protože ten pramen je uvnitř nás)... tak tehdy je to ono, že tady to oboje začíná..Jakože pak už je to jedno, kterým směrem to jde...prostě tady je to naplnění a vyživování, proudění...v centru, v místě propojení sebe, a sebe s druhými (někdy/dnes se nemůžu vymáčknout)
thééé
» cimi
S těmi poháry to je krása Já jsem to pochopila až po přepisu lymbickeho otisku, po zážitku, kde jsem v jedné meditaci pochopila, že naše srdce není o tom " cítit". Ale že je to střed, centrum, kde se vše propojí, do všech stran a rovin, v sobě i se všema. Že stačí otevřít tento střed.
thééé
» player
ale nic , jen mám pocit, že jsi to měl dřív prohozené ve smyslu: milujme vše ostatní, fajn, ale hlavně chemický proces muže a ženy .. ne??