Do sedla! - Diskuze a zkušenosti

Otevři dveře - řekla jsem si
a nemysli už na rytíře.
otevři dveře, řekla jsem si; stojí před nimi jízdní zvíře.

Veliké, černé, s hustou srstí;
nejdříve jsem se vlastně lekla.
Odkud jsi přišel, komoni můj?
Z hlubokých hlubin...jaksi z pekla?

Nic neříká a nehýbe se
očividně však na mě čeká.
Nuž tedy vzhůru, řekla jsem si,
snad bude tahle jízda měkká.

Pod pravou paži vezmi sedlo
které se třpytí jako rtuť
a upevni ho do prohlubně,
tam, kde se stýká s hlavou hruď.

V bezpečném důlku opři záda,
nohy zas o stupačky tlap,
těch nejpřednějších ze všech osmi,
a jedem, jedem, klapy klap!

deset je očí, které vidí,
osm je nohou běžících
a síť v tu ránu není pastí
a tváře hoří jako vích.

Hyjé můj pavoučku, hyjé, hyjé!
díky ti, chlapče, díky ti.
Už nejsem moucha uvězněná -
teď jsem jezdkyně na síti.