thééé (* 9.3.1973)
Žena
Pro mě je 8. dům o hluboké energetické výměně ve vztazích, v těch blízkých. Je v tom něco nutkavého, co přirozeněji instinktivně žijí děti, u dospělých se to projeví až v těch intimních vztazích.
Pluto mars mám v synastriích a kompozitech silně i já s dcerama. U nás, jakože ve vztahu matka dcery - je to taky hodně instinktivní, karmické a váže se to samozřejmě k celému našemu rodu.
Takže mnou prožito - je v tom nutkavá potřeba zažívat témata marse a pluta. Je v tom nutkavá potřeba procházet třeba konflikty, škádlením, vydíráním, manipulací apod. protože právě tohle může jít na dřeň, tohle je intenzivní. Je v tom absolutní odmítání povrchnosti ve vztazích, nezájmu, plytkosti, nejasnosti, polovičatých vztahů, pocitů a vztahování, odmítání masek a her na hezké vztahy, odmítání pozlátek.
Při nezvládnutím tématu může docházet stále dokola k ukončování vztahu a novým začátkům (nutkavá transformace).
Myslím si, že v těchto tématech může člověk prozkoumat a začít používat nástroje manipulace, dál prozkoumat všecko to žárlení a vlastnění a prosazování atd. nebo spíš zvědomit je a pochopit, jak v tomto člověk funguje. Určitě je tu možnost nahlížet pod pokličku všeho marsovského.Jinak to zůstane v primitivní rovině, a ta může být nebezpečná.
Podle mě jsou vztahy právě o energetické výměně, ne o pravidlech a nějaké spokojenosti. Je v tom totiž osudovost, karmické vlivy a silné pupečníky a pouta..
Některým tu výměnu nabídne jen sex, ale právě u marse pluta 8.d. je možnost být k výměnám citlivější i běžně v životě..a hlavně s tím nějak vhodně zacházet.
Myslím si, že s tímto nastavením je možné nahlédnout silně pod ten symbolický povrch ve vztahu.
Pluto vždycky vidím i jako váček - třeba u zubu, váček s hnisem. Nikdo neví kdy a proč se tam vytvořil a je potřeba to naříznout, očistit na živé, zažít tu bolest a nechat dohojit..jinak má člověk tendenci ty plutonské témata projektovat ven.
Je v tom až něco fatálního.
Jsou to podle mě silné a těžké vazby, ale víš co, neměnila bych, protože to může procházet fakt naplno celým tím životem, každou buňkou.
Ale věřím, že někteří, (nevyspělí a bolaví jedinci) se můžou pozabíjet, znenávidět na smrt.
A moje oblíbená básnička k plutu ve vztahu -
"Nenecháme ji přece jen tak odejít,
copak je láska dáma?
Skřípnu jí třeba nohu do dveří,
ať třeba bolí, ale ať je s náma."
Prostě to pluto má rádo, když to bolí, protože je závislé na intenzitě. Je mu jedno, jestli je to destruktivní. Chce silně cítit, že je živé. A když už něco odumírá, tak zinscenuje velké drama a jakýsi ten konec, konflikt, ať se všechno zase oživí.
Taky jsem vypozorovala takové témata, jako "potřebu ničit to, co je" - to zřejmě vychází z té nutkavé potřeby transformovat.
Moje starší holka je na to expert.
p.s. a přestaň bacat ty kočky
