Zapadá slunce za lesemhladíš mě dlaní věkůKdeže jsem? Jsem tu, či tam?Nespěchej lásko na návratpán Bůh se směje z mraků...říká, že nemáme se bátI když přší...Byli jsme sami, věky věkůkrál rozhodil kostky po lukách...Hledej, nenajdeš, už máš... A nejenom slovem člověk je živ A nejenom slovem!
buba
Nejenom slovem, ale i skutky a nebo činy, mnoho věcí děje se, nic není bez příčiny,
já hledám tě právě, jak rozsypané kostky v trávě, nevadí mi nic,že tolik leje, já dobře vím, že on se nahoře tolik směje, že neumírá ve mně naděje, že na věky věků,budu smět hladit dlaní, při západu slunce,a nebo při svítání, ať jsi tady nebo tam,později a nebo dřív, s časem jistých věků,jsem z tvé krásy živ...