Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Příběh o lidskosti a karmě - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Příběh o lidskosti a karmě
13.03.2021 - 14:07
Tuatha Dé Danann
Příběh o lidskosti a karmě
Pokusím se vám (hlavně pro ty, který trochu zajímá historie) převyprávět dojemný příběh, který se odehrál v počátcích druhé světové války, o kterém se téměř nemluví (alespon dle mého pátrání, zřejmě nikdy nebyl přeložen do českého jazyka), příběh o lidskosti, karmě a o tom že by jsme neměli házet vše, a všechny do jednoho pytle.
Pojednává údajně o jednom z nejvíce humanitním aktu, ze strany nacistů/ty, z dob doposud nejstrašnějšího válečného konfliktu v historii.
Dne 3. října 1939, asi 40 mílí západně od britského souostroví Scilly, se vynořila po boku nákladni lodě DIAMANTIS, plující pod britskou vlajkou z Recka do Anglie, německa ponorka SS U-35, pod velením kapitána Wernera Lotta. Kapitan U-35, měl v úmyslu, dříve než Diamantis torpéduje, lod prohledat, zda se na ní nenacházejí pro říši důležité dokumenty. Jelikož, oceán byl v té době divoký,
a bičovali ho obrovské vlny, by bylo nebezpečné vyslat posádku na Diamantis. Proto se rozhodl, že lod nechá, aby ho následovala do klidnějších irských vod. Lod Diamantis ale neuposlechla, tak kapitán Werner, z paluby ponorky, vysřelil ze své osobní pistole, varovný výstřel do přídě lodě Diamantis. V tom momentě, celá posádka 28 řeckých námořníků zpanikařila a naskákala do divokých chladných vln oceánu a snažila se zachránit v malých nestabylních záchraných člunech.
Když kapitán Werner uviděl, že v obrovských vlnách, se malinké čluny s námořníky převracejí, rozhodl všech 28 námořníků vzít na palubu své U-35 ! Ke svému překvapení, přes nepříznivé podmínky, se německé posádce podařilo dostat všech 28 námořníků na palubu německé ponorky U-35.
Kapitán Werner se rozhodl, že námořníky vysadí na polostrově Dingle, na západě neutrálního Irska.
V podvečer 4.října 1939, tehdy malý Jimmy Fenton, který zrovna dorazil domů ze školy, ke svému překvapení a všech přítomných místních farmářů a rybářů, spatřil neobvyklý objekt v moři u vstupu do Ventry zálivu na polostrově Dingle. Když Jimmy a ostatní ohromení domorodci dorazili blíže k útesúm, se stali svědky vysazování 28 námořníků na malých člunech z SS ponorky , směrem k blízké pláži.
Tehdy ješte netušili, že jsou svědky jednoho z nejhumánějších činů 2. světové války.
Rečtí námořníci poté byly ubytováni na místní Maurice Cleary´s farmě. Později, tehdy malí Jimmy Fenton vyprávěl, že než německá posádka odplula, tak všech 28 námořníků padlo před kapitánem Wernerem na kolena, libali mu snubní prsten na ruce a opakovali špatnou anglictinou " Německý námořník,Dobrý člověk"
Poté řecký kapitán místním vyprávěl, že s nimi na palubě ponorky bylo zacházeno v největší úctě a se vším pohostinstvím. Němečtí námořníci, jim uvolnily své vlastni postele, uvařili čaj, darovali vlastní jídlo a cigarety. Při výsadku na pevninu dostali dokonce tolik jidla a cigaret na cestu s sebou, že měli dostatek se podělit s místními Iry.
Dne 29.listopadu v norských vodách byla U-35 kapitána Wernera (s jeho původní posadkou) pronásledována flotilou 3 britských bitevních lodí pod velením Lorda Louise Mountbattena.
Po 5 hodinach pronásledování byla U-35 poškozena a posádka byla nucena se odebrat do ledových norských vod. Celá posádka ponorky byla tehdy zachráněna a vytažena na palubu britské lodě.
Kapitán Werner, později vyhledal velitele flotily Lorda Mountbatena, aby mu poděkoval za výborné zacházení s ním, i s celou jeho posádkou.
"Chtel bych vám poděkovat, že s námi nemohlo být zacházeno lépe a důstojněji! "
" To není nic proti tomu, co vy jste udělal pro ty řecké námořníky!"
" Váš důstojník Somesville, velící na lodi co nás zachránila, mi dokonce přidělil vlastni kajutu pro důstojníky!" Chtěl bych vás požádat o adresu jeho rodiny, abych se ujistil, že až německa říše obsadí britské ostrovy, tak s ním a s jeho rodinou bude zacházeno se vší úctou a důstojností..."
Poté co byl Werner převezen do vojenského vězení v Londýně, byl Werner vytažen z cely Lordem Mountbatenem a pozván do nejlepší restaurace v Londýne. Po válce se z nich stali přátelé.
V roce 1984 Werner Lott navštívil Irsko, a setkal se s Jimmym Fentonem a ostatnimi přeživšími pamětníky, v místě, kde dnes stojí pamětní deska, na počest jemu a celé posadce německé ponorky...
dodatek: Dle mého pátrání, bylo v namořních konfliktech neobvyklé a dělo se jen zřídka, že by byli zachranovány posádky z potopených nepřátelských lodí a ponorek.
Téměř vždy byli ponecháni oceánu a svému osudu...
Pokud znate podobne, malo zname pribehy z historie nebo z vlastniho zivota, muzete tu vlozit.
Pojednává údajně o jednom z nejvíce humanitním aktu, ze strany nacistů/ty, z dob doposud nejstrašnějšího válečného konfliktu v historii.
Dne 3. října 1939, asi 40 mílí západně od britského souostroví Scilly, se vynořila po boku nákladni lodě DIAMANTIS, plující pod britskou vlajkou z Recka do Anglie, německa ponorka SS U-35, pod velením kapitána Wernera Lotta. Kapitan U-35, měl v úmyslu, dříve než Diamantis torpéduje, lod prohledat, zda se na ní nenacházejí pro říši důležité dokumenty. Jelikož, oceán byl v té době divoký,
a bičovali ho obrovské vlny, by bylo nebezpečné vyslat posádku na Diamantis. Proto se rozhodl, že lod nechá, aby ho následovala do klidnějších irských vod. Lod Diamantis ale neuposlechla, tak kapitán Werner, z paluby ponorky, vysřelil ze své osobní pistole, varovný výstřel do přídě lodě Diamantis. V tom momentě, celá posádka 28 řeckých námořníků zpanikařila a naskákala do divokých chladných vln oceánu a snažila se zachránit v malých nestabylních záchraných člunech.
Když kapitán Werner uviděl, že v obrovských vlnách, se malinké čluny s námořníky převracejí, rozhodl všech 28 námořníků vzít na palubu své U-35 ! Ke svému překvapení, přes nepříznivé podmínky, se německé posádce podařilo dostat všech 28 námořníků na palubu německé ponorky U-35.
Kapitán Werner se rozhodl, že námořníky vysadí na polostrově Dingle, na západě neutrálního Irska.
V podvečer 4.října 1939, tehdy malý Jimmy Fenton, který zrovna dorazil domů ze školy, ke svému překvapení a všech přítomných místních farmářů a rybářů, spatřil neobvyklý objekt v moři u vstupu do Ventry zálivu na polostrově Dingle. Když Jimmy a ostatní ohromení domorodci dorazili blíže k útesúm, se stali svědky vysazování 28 námořníků na malých člunech z SS ponorky , směrem k blízké pláži.
Tehdy ješte netušili, že jsou svědky jednoho z nejhumánějších činů 2. světové války.
Rečtí námořníci poté byly ubytováni na místní Maurice Cleary´s farmě. Později, tehdy malí Jimmy Fenton vyprávěl, že než německá posádka odplula, tak všech 28 námořníků padlo před kapitánem Wernerem na kolena, libali mu snubní prsten na ruce a opakovali špatnou anglictinou " Německý námořník,Dobrý člověk"
Poté řecký kapitán místním vyprávěl, že s nimi na palubě ponorky bylo zacházeno v největší úctě a se vším pohostinstvím. Němečtí námořníci, jim uvolnily své vlastni postele, uvařili čaj, darovali vlastní jídlo a cigarety. Při výsadku na pevninu dostali dokonce tolik jidla a cigaret na cestu s sebou, že měli dostatek se podělit s místními Iry.
Dne 29.listopadu v norských vodách byla U-35 kapitána Wernera (s jeho původní posadkou) pronásledována flotilou 3 britských bitevních lodí pod velením Lorda Louise Mountbattena.
Po 5 hodinach pronásledování byla U-35 poškozena a posádka byla nucena se odebrat do ledových norských vod. Celá posádka ponorky byla tehdy zachráněna a vytažena na palubu britské lodě.
Kapitán Werner, později vyhledal velitele flotily Lorda Mountbatena, aby mu poděkoval za výborné zacházení s ním, i s celou jeho posádkou.
"Chtel bych vám poděkovat, že s námi nemohlo být zacházeno lépe a důstojněji! "
" To není nic proti tomu, co vy jste udělal pro ty řecké námořníky!"
" Váš důstojník Somesville, velící na lodi co nás zachránila, mi dokonce přidělil vlastni kajutu pro důstojníky!" Chtěl bych vás požádat o adresu jeho rodiny, abych se ujistil, že až německa říše obsadí britské ostrovy, tak s ním a s jeho rodinou bude zacházeno se vší úctou a důstojností..."
Poté co byl Werner převezen do vojenského vězení v Londýně, byl Werner vytažen z cely Lordem Mountbatenem a pozván do nejlepší restaurace v Londýne. Po válce se z nich stali přátelé.
V roce 1984 Werner Lott navštívil Irsko, a setkal se s Jimmym Fentonem a ostatnimi přeživšími pamětníky, v místě, kde dnes stojí pamětní deska, na počest jemu a celé posadce německé ponorky...
dodatek: Dle mého pátrání, bylo v namořních konfliktech neobvyklé a dělo se jen zřídka, že by byli zachranovány posádky z potopených nepřátelských lodí a ponorek.
Téměř vždy byli ponecháni oceánu a svému osudu...
Pokud znate podobne, malo zname pribehy z historie nebo z vlastniho zivota, muzete tu vlozit.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
Příspěvky v diskuzi
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
16.03.2021 - 17:05
| Filtr
Lupi
Dojemných příběhů je dost, stačí zaostřit správným směrem.
Já osobně považuju za jeden z nejúžasnějších příběhů toho pekelného XX. století příběh sira Nicolase Wintona. To je esence pohádek, a naživo, abych tak řekla.
Kechlibar má ve svých Zapomenutých příbězích taky ten, jak během WW1 v zákopech vzájemní nepřátelé slavili Vánoce - ovšem věrchuška jim to samozřejmě rychle zatrhla.
Ano, to jsou příběhy, u kterých brečím, jak želva.
Aneb, ja praví démon Crowley:
A přesně ve chvíli, kdy dojdete k názoru, že jsou lidé mnohem horší, než by dokázalo samo Peklo, zachovají se najednou tak vznešeně a velkoryse, že se o tom ani Nebi nesnilo. A to často jeden a tentýž člověk
Já osobně považuju za jeden z nejúžasnějších příběhů toho pekelného XX. století příběh sira Nicolase Wintona. To je esence pohádek, a naživo, abych tak řekla.
Kechlibar má ve svých Zapomenutých příbězích taky ten, jak během WW1 v zákopech vzájemní nepřátelé slavili Vánoce - ovšem věrchuška jim to samozřejmě rychle zatrhla.
Ano, to jsou příběhy, u kterých brečím, jak želva.
Aneb, ja praví démon Crowley:
A přesně ve chvíli, kdy dojdete k názoru, že jsou lidé mnohem horší, než by dokázalo samo Peklo, zachovají se najednou tak vznešeně a velkoryse, že se o tom ani Nebi nesnilo. A to často jeden a tentýž člověk
16.03.2021 - 17:13
| Filtr
Tuatha Dé Danann
» Lupi
ty vanoce v zakopech me taky rozsekali .
Pokud to nekomu uniklo a zajima to-
Na Vánoce 1914 se neválčilo. Britové si s Němci dávali dárky a hráli fotbal
https://www.irozhlas.cz/veda-techno…
Pokud to nekomu uniklo a zajima to-
Na Vánoce 1914 se neválčilo. Britové si s Němci dávali dárky a hráli fotbal
https://www.irozhlas.cz/veda-techno…
28.08.2021 - 17:36
| Filtr
Tuatha Dé Danann
Tentokrat neco ze strany zvirat
Stalo se kousek od meho bydliste, na plazi kam jezdim surfovat
"Šel si zaplavat do moře. Záchranáři ho našli po 12 hodinách v obklopení delfínů"
Podle zkušeného kormidelníka mu k přežití mohli pomoci i delfíni, kteří ho dle jeho názoru buď chránili, nebo se ho snažili navést zpět ke břehu. Kazdopadne si ho pry zachranari vsimly jen diky delfinum !
https://www.novinky.cz/koktejl/…
https://www.irishpost.com/news/…
Stalo se kousek od meho bydliste, na plazi kam jezdim surfovat
"Šel si zaplavat do moře. Záchranáři ho našli po 12 hodinách v obklopení delfínů"
Podle zkušeného kormidelníka mu k přežití mohli pomoci i delfíni, kteří ho dle jeho názoru buď chránili, nebo se ho snažili navést zpět ke břehu. Kazdopadne si ho pry zachranari vsimly jen diky delfinum !
https://www.novinky.cz/koktejl/…
https://www.irishpost.com/news/…
© 2007-2024 Najdise.cz