Včera jsem objevila na svých zádech škrábance ve tvaru písmen EDK. Dnes už tam nebyly, ale ráno jsem nemohla vstát z postele, vše se se mou točilo jak na kolotoči, bylo mi i zle od žaludku. Dnes večer mi dcera vyfotila na vlasech orb. Škrábance různých tvarů,(některé do druhého dne zmizely) jsem měla již několikrát, ale tohle ještě ne. Divné věci se mi dějí celý život, někdy mám pocit, že se z toho zblázním.
Lupi
» jaruli
Ne, to tedy rozhodně nemusíte - přestat věřit, že bude lépe. Kociánová se vždycky loučí slovy "mějte se hezky a něco pro to dělejte, nikdo jiný to za nás neudělá." Lépe se to říct asi nedá. Mmch, já se zbytků svých traumat zbavuju dodnes - koukněte, kolik mi je. Ale zbavuju!!
Lupi
» thééé
snažím se vždy uvažovat tak, že to, čeho se bojím není "něco vně".
Právě: jednak s tím, co je venku, nemůžeme nic moc dělat a druhak i když je to vně, tak většinou jako odraz toho, co máme tak jako tak v sobě. To s tou šelmou se mi líbí - jako by se snažila třeba proškrábat ven, viď?
Lupi
» thééé
No, to mi povídej. Já jsem navrch byla regulérní obětní beránek rodiny - jsou chvilečky, kdy se mi připomene dodnes, to byl herkulovskej úkol, to ti povím. Dlouho jsem dělala oběť, aniž bych si vlastně všimla, taky dobrý. Jenže mně se to nelíbí - tak je to prosté, jak říkáš: záleží, co člověčice doopravdy chce.