Jak jste na tom s četností? Já mám v průměru cca jeden za 10 let, zajímalo by mě, proč sakryš tak málo :) jinak sním každou noc, ráno tuším vždy o více snech.
TomVysehrad
» Sosna zvlčelý
Mně ten nejlepší dovolil plachtit nad hranicí lesů a strání, odhadem do 100 m nad terénem, měl jsem dojem, že jsem někde v Beskydech. Ten byl nejlepší a opravdu radost až na kost.
Ten nejstarší byl podobný, ale v místě kde jsem vyrůstal a i v té době žil. Odstartoval jsem asi z vrcholu věžáku (12. pater).
Pak byl dost zvláštní let něco jako na koberci a chvílemi bez něj obličejem dolů a to jsem přelétal hlavní silnici ve městě (2x). Dvakrát mě to přitáhlo k silnici a dvakrát jsem se trefil kolenem o svodidlo jako podle kopíráku :) to bylo zajímavé.
Občas mám ve snech něco jako kamenolom, kde padám z etáží, vždy o úroveň níž a neletím. To mám snad od dětství. Jinak všechny létací co si pamatuji, tak až v dospělosti.
Lupi
» TomVysehrad
Zdávalo. Dokonce jsem měla jednu dobu sny, že stojím na okraji obrovitého kráteru, nebo prostě na strmém svahu, hodně vysoko a vrhám se dolů, a to pozadu! Nejdříve to byl samozřejmě děs, pak jsem to proklouzala jako krkavec, když se vozí na termice. Já měla lítací sny v době, kdy jsem odkládala určitou tíhu, psychické závaží, kdy se mi ohromně ulehčilo, tak to přičítám tomu.
Kansass
Jo, párkrát jsem se ve snu proletěla. Bylo to skvělé. A taky mě to připadlo přirozené... Někdy se zdál sen, kde jsem si jakoby lehla na vzduch, který byl těžší než tělo a já levitovala břichem dolů A pak byl sen, kdy jsem jasně věděla, že když začnu mít nahoře strach, tak spadnu, pocit, že strach mě stáhne dolů... To by se dalo aplikovat do života
TomVysehrad
» Kansass
Tak to sedí s tím strachem. Lehnout si na vzduch a levitovat, možná jsem to cítil podobně, při létání bez "koberce" ve stylu spíš pták :)