uvědomění si snícího sněným - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý Čistě náhodou se mi v nedávné době zdál velmi zajímavý sen, ale nevím, jestli do této kategorie spadá úplně. Byl to však jeden z nejsilnějších snů, co se mi kdy zdály. No posuď sama, jestli patří k tomu, o čem píšeš ty.


Nedozvěděl jsem se o sobě nic. Ale v tom snu bylo vše jasné, sám sebe jsem znal velmi dobře.
Byl jsem na nějaké hostině snad někdy za starých časů. Nedokážu datovat. Ale mám silný pocit, že to měly být Vánoce.
V jedné místnosti nás bylo asi třicet, možná více, neměl jsem přehled, protože místnost měla tvar do písmene L. Hostitel seděl v horní části písmene L, já v té vpravo dole, takže jsme na sebe s hostitelem neviděli. Měl jsem tak přehled jen zhruba o polovině hostů (když tak přemýšlím, mohlo být těch hostů více, možná ke čtyřiceti). I stoly byly sesazeny do písmene L tak, že procházely středem místnosti. Mám jen pocit, že místnost byla kamenná, z výzdoby si nepamatuji nic. Já jako snící bych se určitě rád rozhlédl. Ale tomu ve snu to přišlo známé, neměl důvod zkoumat místnost, kterou zná. Nežil jsem tam, ale nevím, jestli jsem se tam někde nenarodil.
S tím souvisel i pocit, že jsme tam všichni nějak rodově spřízněni. A členové rodu byli zváni i se svými muži a ženami, pokud měli (já v tom snu neměl). Děti se hostiny neúčastnily, bylo to jen pro dospělé.
Jedna osoba tam na mne velmi zapůsobila a přitahovala můj zrak. Byla to žena. Neznal jsem ji, takže musela být ženou některého z mužů rodu, jinak by nebyla pozvána. Nevěděl jsem, čím mi připadala tak mimořádná, ale naprosto se o tom nedalo pochybovat. To byla prostě... ženská!
Náš hostitel vyzval ke ztišení a všichni, kdo na něho viděli přímo, k němu otočili své pohledy. I my za rohem alespoň symbolicky do místnosti, odkud k nám doléhal jeho zvučný hlas. Přivítal nás a vyzval na počátek našeho setkání ke společné modlitbě. Jelikož je nás tam nejvíce křesťanů, bude nějaký vážený stařešina nahlas předříkávat Otčenáš. Ale protože je tam více osob i jiné víry, nechť oni se modlí po svém způsobu, svými slovy.
Došlo mi, že je tam skutečně více lidí různých nauk a vyznání. Řekl bych i různých schopností. V té chvíli hlas prokazatelně starého člověka začal: „Otče náš, jenž jsi na nebesích...“
Nedokážu si uvědomit, jakou řečí vlastně se ve snu hovořilo. Zde by se to dalo nejlépe poznat, ale zase, ten ve snu rozuměl, hovořilo se jeho řečí. A já si uvědomil, že jsem též křesťanem a že zcela automaticky odříkávám slova modlitby, jak je znám i bez předříkávání staršiny.
Můj pohled během modlitby padl na onu ženu. Všiml jsem si, že nemá sepjaté ruce. Že nedělá nic, co dělají lidé při modlitbách lidé jiných vyznání a věrouk. A přece bylo vidět, jak je pohroužena do rozjímání a do sebe. Že co dělá by se dalo přirovnat k modlitbě, ale modlí se naprosto po svém. Že dosáhla bodu, kdy si vybudovala vlastní způsob pojímání Boha. A najednou jsem věděl, v čem je ta její síla: Je svobodná!
Pohlédl jsem na své ruce a spatřil, že sám je mám sepjaté k modlitbě. A znovu jsem pohlédl na ni, nedokázal jsem se na ni nedívat. A v tu chvíli mi (tomu ve snu) přišla myšlenka:
Nespíná ruce, svoji víru nevyjadřuje tak, jak byla někým učena, ale dělá to naprosto po svém. A ten v jiné existenci, který právě teď ví o mně a já o něm, ten, s nímž jsem spjat, přestože se nemůžeme vidět, ani dotknout, také nespíná ruce a také svoji víru vyjadřuje po svém.


Tady někde ten sen asi skončil. Asi mě to uvědomění vytrhlo. Ovšem co na tom bylo trochu odlišné od Tvého zadání, že ten ve snu to nepojímal jako uvědomění si, že on je ve snu a já sním. Tam to bylo mnohem více v rovině paralelní existence (jeho slovy doslovně „ten v jiné existenci“). Možná by se to dalo přeložit jako ten, kdo sní tento sen, ale nevím. Protože co když ten v tom snu je ve skutečnosti ten snící a jeho sen tady nyní buší do kláves a vkládá to na v realitě neexistující web (Co to je ten web, to u nás snících v bdělém stavu vůbec nemáme. To ty lidi ve snu fakt baví místo setkávání se komunikovat přes počítače a sítě?) s názvem www.najdise.cz.

Kde bereš ty tu jistotu, pokud toto "čteš", že se ti to právě jen nezdá? Probuď se!

Sosna zvlčelý Přidávám ještě jeden sen z dřívější doby. Ten asi lépe zapadne do Tvého zadání. A hlavně bude stručnější, než ten předchozí.


V práci k nám zaměstnancům přišel šéf. A začal nás velmi chválit, jak dobře odvádíme svoji práci. Tolik chvály od něho, to bylo fakt podezřelé. Ale odkopal se tím, když začal sám navyšovat mzdy. A v tu chvíli jsem si uvědomil zcela reálně, že jsem ve snu protože (a doslova jsem si řekl): „Ne, to né! Tohle vy on nikdy neřekl! To jsem ve snu a jen se mi to zdá.“ A začal jsem se smát.
To uvědomění si snu vedlo k okamžitému probuzení. A i v reálu jsem se začal smát a musel jsem si to toho výbuchu smíchu říct nahlas: „Tak tohle by fakt nikdy neřekl!“


Sen měl v práci úspěch. Sice by většina brala, kdyby to nebyl jen Sosnův sen. Ale minimálně ten jeden den jsem jim touto představou zpříjemnil, takž šéf nám nevědomky udělal krásný den alespoň v představivosti a to mu přičítám k dobru.

verka96 » Sosna zvlčelý Hezky se čte tvůj sen, jako z historického románu..
Měla jsem taky takový sen, který se dá řadit do této kategorie. Na to prostě nejde "zapomenout". Bylo to také z minulosti, kdy jsem byla žena, nosili se tehdy dlouhé sukně a šaty až po kotníky a já šla lesem s košíkem, kde jsem měla nějaké potraviny k nějakému opevnění v lese, kde byli všichni muži z vesnice včetně mladých hochů, aby bránili vesnici - taková domobrana. Jezdilo se na koních, žádné pušky neměli, nesla jsem jim jídlo a být tam chvíli s nimi, protože jsem tam měla svého muže. Také jsem mu neviděla do tváře, jen jsem cítila že tam je, že jsme spolu...
Po probuzení jsem "věděla", že to není sen, ale ze současného pohledu, jako realita. V tom snu to byla realita, jestli to tak můžu říct. Chtěla jsem se "tam" zase vrátit, zjistit více, ...

Sosna zvlčelý » Buddha/2 Já Ti nevím... Proč by si obraz nemohl uvědomovat malíře? Copak tys nikdy neviděl zmalovanou ženskou?

Buddha/2 » Sosna zvlčelý Ale jo, už jsem viděl pár takových, co vypadaly jako dílo připitého abstraktního malíře, ale o míře uvědomění si netroufám spekulovat