Vztah.. Někteří prokouknou a už se nad tímto povznesou. Proostě pochopí tu surealitu toho podnikání. Komedie plná omylů. Kompromisy , které v konečným důsledku jsou k ničemu (on chtěl vždycky psa , ona rybičky , tak nakonec si pořídili kočku , kterou společně nenávidí) , protože já nedělám to co bych chtěla , on nedělá to co by chtěl , ale jsme v tom spolu...protože se osamělosti bojíme.
Sex ? Byl úžasnej a pak se jednou probudíte - a říká te si - kde jsem se tu vzal (a)? A co přijde zítra?
Nicméně - rodina , základ státu (ne , že by teda ty státy byly něco křišťálově fantastickýho , spíš je to mocní a poddaní a až na asi dvě výjimky všude). Děti - jojo , potřebují rodinu a obě složky v ní. Potřebují slib a kodex. Ten , co se slibuje před brejlatým ouřadou či knězem před svatební nocí. Ale když to provede - terminologií dnešní mládeže zásek (a to provede téměř vždy) - co pak ?
A je to. Situace nazvaná frustrace. Jen 2% se k ní v životě nedostanou a říkají si: to jsem měl životní kliku.
Jde o to: Dříve bohatě stačil ten chleba s máslem. Přežít. Najíst se. Nezemřít moc brzo. Skrýt se před nájezdníkem či morovou epidemií , neskončit na vojně na 14 let , a čelit přírodním rozmarům.
Dnes ale každej chce stůl přeplněný manou nebeskou. Nedivím se - protože je k mání (byť se rychle přežerem a přestane nám chutnat). Když by vám Bůd nabídl poctivou skývu s máslem doživotně ale žádnej kaviár a bude chtít podpis , tak nepodepíšete. V patnáctém století byste podepsali a pak tančili štěstím týden. Jenom z té radosti , že nakrmíte ženu a děti a zůstanete při tom na živu.
Nemáme to lehký na světě. I když Kundera by nesouhlasil.
Svá štírka
» Svá štírka
No tak s pokračující finanční i celkovou krizí, by asi mnohem více lidí podepsalo chléb s máslem, hlavně aby byl pro všechny. Jenže ti, kteří jedli kaviár, ho budou jíst dál a někteří nemají ani to máslo. Přestože je hezké počasí, mám chmurné myšlenky a nějak se v nich plácám.