Každým dnem tě ubývá málokdy jsem u toho zcela napůl bdělá otáčím stránky i jako stroj usedám tam, kde končíš a pak lapám po dechu, když topíš se přesto nemohu ti pomoci stejně jako já přetékáš přes okraj házíš sítě a já zaháknutá k tvému nic pářu se jako vytahaný svetr oko za oko zub za zub ve tmě zůstávám nahá slepá prázdná
Jsme ze-mě a ty víc než já víš, že láska nedohoní svůj stín ...
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)