Procházela jsem se noční krajinou,kde Zima právě vládla svým žezlem ze stříbraOkouzlena zasněženou plání a krásou nevinnoujá viděla padat hvězdu nebo snad andělská křídla…?Já chtěla jsem tu krásu zachytitdo své dlaně, co napřežena bylaVšak nebylo mi souzeno tu krásu uchopiti kdybych tu sto let stála a nikdy nezemřela…Tak jsem jen hleděla na to cosico nikdy uchopeno nemá být…Náhle můj sen do reality procit,když začal z nebe padat sníh…Tak silně začlo chumelitjaké to štěstí,jaký náhlá zvratmá duše začala se blahem tetelit,ač bylo chladno a chtělo se mi spát…Ta hvězda, jež na zem padalase na okamžik malý zastavila,v mých uších náhle rozezněla se píšťala,jež mě svým zvukem tak krásně škádlila…Bylo mi zvláštně v tom zimní stínuzahalena šerpou nebo snad do svých splínů…,bylo mi zvláštně a teplo najednoubylo mi krásně, já šla jsem za tebou…