..mám na zdi viset staré houslev rohu zase novou kytaru,někdy si zabrnkám,tak trochu postaru,nestírám na nich prach,stačí, když zahraju..slepenej věnec z korkůvisí na počest letnímu horku,na počest probdělých nocía letních orosených rán,když spát už je pozdě jíta vstávaní bolí, do kosti morku..tak tohle všechno mámněkdy si zavzpomínámale raději to žiju.Až dopiji další láhev na vaši počest,na zdraví dávných smutků,přilepím do věnce další koreka je mi jedno, zda v ziměnebo v letním horku..a to všechno proto,že mám tak rád blues.Klidně začni první lahvía pust si hudby omšelé,dávných hudebníků.až celý věnec slepíš z korkůza hlasu trubky potměléjá připiju ti na zdravína věky věků,budou z nás vínem umytíkorkový přátele.. Toulavej
buba
..já bych zas sundal, ty housle staré, a chtěl je slyšet hrát, songy dlouhé, smutné i veselé, na to by jsme připíjeli, a byli velcí přátelé.
Když by jsi smutně hrál, já bych tiše naslouchal, když by jsi vesele hrál, já do tance bych se dal. Tys korkový král, co žije dál.
Vesele popíjíš, myšlenky své krásné, stále rozvíjíš, když i mně ovíníš, já náladu dobrou mám, věnec korkový, ti na krk dám, není to přítěž, neb ty jsi vítěz... a přítel náš.