v rukou tvých slova dávných vin, tak sama, netušíš, co s tím...s večerem dech se rychle úží,přečítáš Eccovu "růži",kdo komu růži dluží.....podlehneš tíze starých vín...oči tvé zpátky snaží vést,dialog s časem, cestou cest,jen těžší víčka stránkou hoří,tělo tvý do peřin se boří,ztracena jako kapka v moři......co bylo pokoušíš se svést...vzdáváš se, den už ztrácí grifs modlitbou na rtech hledáš klid a zvolna minulost se ztrácís dluhem za růži slzou splácítak krutá rána ráda vrací...nic nebude jak dřív...Nateklá víčka poddala se noci..na přání houslový blues zahrajes kýmsi ve snu po víně zhoupneš se v bocíchpůlnoční tramvaj odveze vás do ráje.
Toulavej
..tíze starých vín, podleháme rádi je v nich ukryta dávná víra jsou trpká a těžká ve své sladké lehkosti a s každým douškem mizí tvé starosti sestřičko ovíněná.. ..až dopiješ poslední číši a sud se vzduchem naplní svěřím tobě tajemství, jak pevně se dá stát, když se země zase zavlní..