voranžový pomeranče - Diskuze a zkušenosti

..dneska máš tak smutný voči, že by se i skála ustrnula a já nevím proč. Dívám se do nich plnej otazníků a přemejšlím jak se ti tam mohl dostat smutek celýho světa. Čas od času mrkneš, ale znovu zvednutá opona víček novou scénu nechystá. Kulisák má blbej den, nebo možná ani nešel do práce.. Třeba jsou dnes všichni šťastný, když si jim vzala smutek..? Na chviličku ses usmála, nikdo by to nepostřehl, jenom já, protože tě znám celou a čtu si v tobě jako v nejmilejší knížce na dobrou noc. Přemejšlím , co mi chceš říct, když tě to stojí tolik bolesti, ale bojím se hádat.. Utřela sis slzu a dala hlavu do dlaní. "Pamatuješ, jak jsi mě vloni na Dušičky vyprovázel domů?" To víš, že pamatuju, na to do smrti nezapomenu. Vždyť jsem šel jen nalehko na roh domu, ale ty jsi moc chtěla, abych šel co nejdál, a já šel. Pak jsem se tejden kurýroval a ty ses mi smála, že mám červenej nos jako klaun. Vůbec si mě nechtěla pustit a já šel rád. Tu cestu s tebou bych za nic neměnil, klidně prostonám celej život, vím, jak máš ráda pomeranče.. Vždycky mi jeden oloupeš a pak půlku sníš. Říkáš mi "královské dělení miláčku.. Půlka pro churavého a půlka pro zdravého, aby tě mohl opatrovat..“ Ani jsem ti dnes neřekl, jak moc tě miluju, stejně to víš.. A taky jsi............... "Pššš, nech mě mluvit prosím.. Moc ráda tě poslouchám, ale dnes musím mluvit já." Znovu mě zatrnulo a zadíval sem se do těch krásnejch velkejch vočí, který byly vlhký jak pohled srny a smutný jak dítě co se na chvilečku ztratí.. Povídej.. "Už musím jít, něco se stalo a já tomu nerozumím, ale vím, že spolu nezestárnem jak jsme si slíbili.." Tak to vidíš, je tomu už rok a já sedám na stejný židli jako tenkrát. Jenom se nedívám do těch tvejch krásnej vočí. Stejně ti nevěřím, že jsi mě nemilovala. Řekla si to jenom tak a nejspíš si odjela někam strašně daleko do úplně cizí země za starou tetičkou, o kterou se musíš postarat, protože si jediná kdo to dokáže. Vždycky si měla velký srdíčko a tentokrát tě potřeboval někdo víc než já.. Chce se mi zakřičet, že tě potřebuju a dál už to nejde vydržet, ale lhal bych.. Vždycky si do mě viděla a dobře víš, že se o sebe postarám.. Vlastně máš pravdu, je tu smutno, ale neumírám. Ale jedno ti ještě řeknu. Tenkrát, jak sem se tak nachladil a ty si mě loupala pomeranče a smála se a rozhazovala mi peřinu a já se mračil a ty si říkala mračoune, nemrač se nebo budeš pršet a já se pak smál a polil se čajem a......a ....... tak tenkrát, to bylo naposled.. A já tu dnes sedím a vím, že musíš pomoct celému světu, protože máš přeci velikááánský srdíčko, a to je dobře.. Jenomže mi nechutnaj pomeranče a chodím hodně voblíkanej, protože bych asi umřel, kdybych se nachladil. Ty jsi daleko a není tu nikdo, kdo by mě snědl půlku z voranžovýho pomeranče, aby mě uzdravil.. ..vypnuli topení, dělaj si co chtěj a já už nemám důvod, ani se na ně mračit.. Mám plnou hlavu tvejch voranžovejch pomerančů a tak to zůstane.. Jdu spát, at se nenachladím.. a taky spávám v ponožkách, je mi zima i pod peřinou, ale to už vlastně všechno víš a někde se mi v tý velký dálce kde se mluví jinak, směješ.. tak se mi tam vopatruj..Toulavej