Pokus o návrat.Z piesku postavený hrad.Mámalebo musím?Dýchamči sa dusím?Odchádzaš spaťdo spomienok.Chceš ma mať rád ?Bez podmienok?A jachcela som ťa mať rada!Od koho je tá zrada?Teraz nás hľadám.Tiež do spomienok padám...Držíme spolu obojručný meča všetko zrazu je preč.A každý sám.Zhasínam svetláa do tmyodchádzam.
Izoldeee Moc krásná báseň. Přispívám do diskuze odkazem na poněkud jiný druh literálního vyjádření na stejné téma ... www.expanze.blogspot.com ... více strohý, drsný, cynický, absurdní ...více z doby současných dospívajících, kteří už nemají odvahu vyjadřovat se s otevřenými emocemi Posuďte sami ten smutný rozdíl
Izoldeee
» alassea
je to doba, kdy si nikdo už netroufne jít na trh s hezkými verši plnými otevřených emocí. Možná škoda ... na druhou stranu, kde je realita? Verše uchopující lásku jako letmý dotek osudového motýla neopisují moc to, co většina mladých prožívá v reálu. I kdyby se je pokoušeli psát, tak by už sami nevěřili tomu, co píšou. Náš styl je samosebou přehnaný směrem do syrova, absurdna a s záměrným vymazáním jakékoliv idealizace všeho i nás samotných.Určitá opozice vůči románům, které čtou mladé dívky a pak plné romantických ideálu v realném životě poznávají právě onu syrovost a marně hledají onen idealistický patos Díky moc za názor