Odpust Matko, Zemičko, jsi naše láska, sluníčko. Stále jsme tě neslyšeli, šlapali po rodné Zemi. Ty ses třásla, potápěla, ódy pěla na lásku. Volala jsi.....Já jsem tu přece...…….. A my jsme pluli ve své řece, všeho málo....ještě víc.... Teď šťastny budeme podá-li nám ruku král z Nemánic. Lidotřesením se člověk zocelí do žití v radosti a pohodě. Uchopme se, nic nenechejme náhodě. Zdraví, láska v srdci, odpovědnost k sobě a okolí v radosti nám SLUŠÍ...….
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)