Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Přehodnocení astrologie - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2024
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2024
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2024
Čínský horoskop 2024
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Přehodnocení astrologie
20.03.2020 - 21:18
Tralalala100
Přehodnocení astrologie
Poslední dobou o tom přemýšlím a tím se od astrologie víc a víc vzdaluji. A musím říct, že mi to jenom prospívá, cítím se uvnitř sebe sama volněji.
Asi jako mnoho lidí, byla jsem velmi upnutá na astrologii a teď s odstupem vidím, jaké bláznovství to bylo zarytě a slepě věřit v její pravdu a upínat se na ni.
Tak třeba:
Synastrie.... Sdílení synastrie s milovaným s otázkou: Je to pravá láska, opravdu mě miluje? Nepodvádí mě?
Myslím si, že lidé, co si jsou jistí svou láskou a druhého, nepotřebují hledat důkazy v ničem jiném. Tak tedy to asi ukazuje na malé sebevědomí. Touha najít to utvrzení ve věcech okolo.
Natální horoskop.... mám talent na umění, na sport?
Přeci pokud člověk má talent, tak už to o sobě ví, no ne? Proč to tak potřebuje slyšet od ostatních? Myslím si, opět, že pokud člověk talent opravdu má, ví to, nepotřebuje se ptát.
Tranzity... obávání se toho nejhoršího.
To mi bralo svobodu asi nejvíce. A zbytečné strachování.
Nechci tím říct, že astrologie uplně nemá, smysl, asi má, asi ukáže například jaký ten člověk plus mínus je..
Ale další věc. Od narození slýcháváme co jsme za znamení, čteme jací jsme, není tohle taková manipulace s myslí? Čím víc nám to říkají druzí- ty jsi lev, tak to jsi.... , ty jsi rak, tak to jsi..... A tím pádem se s tím víc a víc ztotožňujeme. A nebo třeba když jsme na své znamení hrdí a co nejvíc se s ním chceme ztotožnit a tak za každé situace si na to vzpomeneme a vytáhneme ze sebe tedy zmíněné charakteristiky, které přeci musíme mít.
Taky né vždy vše platí. Studovala jsem například krásu žen, obecně se říká Venuše na asc. Jsou ženy, co fakt krásné byly, ale taky ty, co ikdyž měly asc a i onu venuši ve vahách či býku, tak byly třeba i takto povrchně ne moc hezké. A potom nádherné ženy, co neměly ani jeden z těch aspektů. Takže to někdy prostě platí a někdy ne.
....
Jen mi přijde, že se člověk musí furt na něco upínat. A musí to mít vše potvrzené, protože neumí vzít život do vlastních rukou. Asi na to chybí sebevědomí, nevím. Je to ale víra jako jiná. Čím více v to věřím, tím více se to pro mě stává pravdou...
Astrologie mě ale vůbec neudělala šťastnou, spíše nešťasnou. Ale to kvůli mé nezdravé touze se k ní při veškerých situací v životě obrátit. Neschopna rozhodovat sama za sebe. Odsuzovat vztahy jen kvůli tomu, že to v té synastrii prostě tak nějak není, To, co by tam asi mělo být. Jenomže tím sem to vše akorát ničila... A bralo mi to v tom vztahu víc a víc sebevědomí...
A taky, hodně astrologů najednou ty věci vidí až potom, co se udály.. Najednou je to vše jasné, ale předtím ne.
Asi jako mnoho lidí, byla jsem velmi upnutá na astrologii a teď s odstupem vidím, jaké bláznovství to bylo zarytě a slepě věřit v její pravdu a upínat se na ni.
Tak třeba:
Synastrie.... Sdílení synastrie s milovaným s otázkou: Je to pravá láska, opravdu mě miluje? Nepodvádí mě?
Myslím si, že lidé, co si jsou jistí svou láskou a druhého, nepotřebují hledat důkazy v ničem jiném. Tak tedy to asi ukazuje na malé sebevědomí. Touha najít to utvrzení ve věcech okolo.
Natální horoskop.... mám talent na umění, na sport?
Přeci pokud člověk má talent, tak už to o sobě ví, no ne? Proč to tak potřebuje slyšet od ostatních? Myslím si, opět, že pokud člověk talent opravdu má, ví to, nepotřebuje se ptát.
Tranzity... obávání se toho nejhoršího.
To mi bralo svobodu asi nejvíce. A zbytečné strachování.
Nechci tím říct, že astrologie uplně nemá, smysl, asi má, asi ukáže například jaký ten člověk plus mínus je..
Ale další věc. Od narození slýcháváme co jsme za znamení, čteme jací jsme, není tohle taková manipulace s myslí? Čím víc nám to říkají druzí- ty jsi lev, tak to jsi.... , ty jsi rak, tak to jsi..... A tím pádem se s tím víc a víc ztotožňujeme. A nebo třeba když jsme na své znamení hrdí a co nejvíc se s ním chceme ztotožnit a tak za každé situace si na to vzpomeneme a vytáhneme ze sebe tedy zmíněné charakteristiky, které přeci musíme mít.
Taky né vždy vše platí. Studovala jsem například krásu žen, obecně se říká Venuše na asc. Jsou ženy, co fakt krásné byly, ale taky ty, co ikdyž měly asc a i onu venuši ve vahách či býku, tak byly třeba i takto povrchně ne moc hezké. A potom nádherné ženy, co neměly ani jeden z těch aspektů. Takže to někdy prostě platí a někdy ne.
....
Jen mi přijde, že se člověk musí furt na něco upínat. A musí to mít vše potvrzené, protože neumí vzít život do vlastních rukou. Asi na to chybí sebevědomí, nevím. Je to ale víra jako jiná. Čím více v to věřím, tím více se to pro mě stává pravdou...
Astrologie mě ale vůbec neudělala šťastnou, spíše nešťasnou. Ale to kvůli mé nezdravé touze se k ní při veškerých situací v životě obrátit. Neschopna rozhodovat sama za sebe. Odsuzovat vztahy jen kvůli tomu, že to v té synastrii prostě tak nějak není, To, co by tam asi mělo být. Jenomže tím sem to vše akorát ničila... A bralo mi to v tom vztahu víc a víc sebevědomí...
A taky, hodně astrologů najednou ty věci vidí až potom, co se udály.. Najednou je to vše jasné, ale předtím ne.
Příspěvky: Všechny | Sosna zvlčelý
20.03.2020 - 23:46
| Filtr
Sosna zvlčelý
Musím se při čtení usmívat. Opravdu usmívat, v žádném případě ne posmívat.
Když to tak shrnu, tak zde popisuješ, jakých chyb jsi se dopouštěla. To je velmi dobře umět si chyby uvědomit. Ale současně se musím zeptat: Je toto snad vina astrologie? Že jsi ji pojímala, jak popisuješ? Nebylo to jen Tvé rozhodnutí?
Usmíval jsem se u Tvého popisu obav z tranzitů. Vidíš, já to mám naopak. Nebojím se. Vlastně je nějak zásadně ani nesleduji. Stejně bych je správně nevyložil. A jak tvrdím, těším se ze života a nikdy nekončící řady průserů, jež přináší, protože jsou proloženy i krásou a radostí. Jedno bez druhého by nebylo. A my máme na výběr, zda se chceme bát, nebo radovat.
Zde naprosto souhlasím s tím, že astrologové najednou vidí věci jasně až když se stanou. To je přesně o mně. A nejen astrologové. Proto se do předvídání budoucnosti vůbec nepouštím. Ovšem i tak je fascinující si zpětně prohlédnout zásadní okamžiky života, za jakých konstelací se odehrály a zkusit to tam najít. A je zajímavé, že najdeš. Přesně v těch tranzitech, které člověk viděl i předem, ale naprosto špatně je interpretoval. Zpětně to do sebe skvěle zapadne. Mnozí namítnou, že pak už je to zbytečné. No jak pro koho. Pro toho, kdo se není schopen poučit, je to skutečně zbytečné.
Astrologie sama o sobě neudělá šťastným (ani nešťastným) nikoho. Že se jí někdo řídí až nezdravě je spíše vlastnost. A je pravda, že je dobré se jí zbavit (nepřeorientovat se jen jinam). Právě proto rád koukám na události zpětně. Směrem vpřed se řídím vlastním úsudkem, povahou, intuicí, okolnostmi...
Co se týče vzhledu (sem spadá i krása), to jsme se tu už v minulosti shodli, že v tomto je astrologie nespolehlivá. Nebo snad někdo čeká opak? Nemluvě o tom, že i krása je více věcí vkusu a leckdy i módy.
Synastrie... Možná jsi na to ještě nepřišla, nebo Ti to jen nikdo neřekl, ale kdykoliv se ptáš, zda "je to pravá láska", zní odpověď: Ne. Na to opravdu nepotřebuješ synastrii. A nikde není řečeno, že ta pravá láska je snadná cesta. Často tomu bývá naopak a synastrie to velmi často naznačují. Astrologie zde neselhává, výklad ano. Ale to zase není problém astrologie, ale člověka.
Talent? Divila by jsi se, kolik lidí nečuchne k tomu, na co by mohli mít talent, protože je k tomu nikdy nikdo nepustil. Spících talentů je plný svět.
V čem Ti dávám naprosto za pravdu je ta manipulace s myslí. Nemusí to být ani vědomé. Zde je velmi nebezpečné, když nějaký rodič si nechá už u velmi malého dítěte udělat rozbor a pak se tím bez rozumu řídí. Neví, že tím přeskočí spoustu potřebných kroků v životě dítěte a že ho tím může negativně poznamenat po celý zbytek života. Na druhé straně připusťme, že to opět nesouvisí s astrologií jako takovou, ale s povahou dotyčného člověka. Vždyť i lidi, kteří k astrologii nikdy nečuchli, si snaží své nenaplněné ambice často kompenzovat na svých dětech. Astrologie sama o sobě nemůže ovlivnit, jak dotyčný informace pojme, zpracuje a jaké důsledky z toho vyvodí. Člověk to ovlivnit může. A může ovlivnit i své vnímání astrologie.
Když to tak shrnu, tak zde popisuješ, jakých chyb jsi se dopouštěla. To je velmi dobře umět si chyby uvědomit. Ale současně se musím zeptat: Je toto snad vina astrologie? Že jsi ji pojímala, jak popisuješ? Nebylo to jen Tvé rozhodnutí?
Usmíval jsem se u Tvého popisu obav z tranzitů. Vidíš, já to mám naopak. Nebojím se. Vlastně je nějak zásadně ani nesleduji. Stejně bych je správně nevyložil. A jak tvrdím, těším se ze života a nikdy nekončící řady průserů, jež přináší, protože jsou proloženy i krásou a radostí. Jedno bez druhého by nebylo. A my máme na výběr, zda se chceme bát, nebo radovat.
Zde naprosto souhlasím s tím, že astrologové najednou vidí věci jasně až když se stanou. To je přesně o mně. A nejen astrologové. Proto se do předvídání budoucnosti vůbec nepouštím. Ovšem i tak je fascinující si zpětně prohlédnout zásadní okamžiky života, za jakých konstelací se odehrály a zkusit to tam najít. A je zajímavé, že najdeš. Přesně v těch tranzitech, které člověk viděl i předem, ale naprosto špatně je interpretoval. Zpětně to do sebe skvěle zapadne. Mnozí namítnou, že pak už je to zbytečné. No jak pro koho. Pro toho, kdo se není schopen poučit, je to skutečně zbytečné.
Astrologie sama o sobě neudělá šťastným (ani nešťastným) nikoho. Že se jí někdo řídí až nezdravě je spíše vlastnost. A je pravda, že je dobré se jí zbavit (nepřeorientovat se jen jinam). Právě proto rád koukám na události zpětně. Směrem vpřed se řídím vlastním úsudkem, povahou, intuicí, okolnostmi...
Co se týče vzhledu (sem spadá i krása), to jsme se tu už v minulosti shodli, že v tomto je astrologie nespolehlivá. Nebo snad někdo čeká opak? Nemluvě o tom, že i krása je více věcí vkusu a leckdy i módy.
Synastrie... Možná jsi na to ještě nepřišla, nebo Ti to jen nikdo neřekl, ale kdykoliv se ptáš, zda "je to pravá láska", zní odpověď: Ne. Na to opravdu nepotřebuješ synastrii. A nikde není řečeno, že ta pravá láska je snadná cesta. Často tomu bývá naopak a synastrie to velmi často naznačují. Astrologie zde neselhává, výklad ano. Ale to zase není problém astrologie, ale člověka.
Talent? Divila by jsi se, kolik lidí nečuchne k tomu, na co by mohli mít talent, protože je k tomu nikdy nikdo nepustil. Spících talentů je plný svět.
V čem Ti dávám naprosto za pravdu je ta manipulace s myslí. Nemusí to být ani vědomé. Zde je velmi nebezpečné, když nějaký rodič si nechá už u velmi malého dítěte udělat rozbor a pak se tím bez rozumu řídí. Neví, že tím přeskočí spoustu potřebných kroků v životě dítěte a že ho tím může negativně poznamenat po celý zbytek života. Na druhé straně připusťme, že to opět nesouvisí s astrologií jako takovou, ale s povahou dotyčného člověka. Vždyť i lidi, kteří k astrologii nikdy nečuchli, si snaží své nenaplněné ambice často kompenzovat na svých dětech. Astrologie sama o sobě nemůže ovlivnit, jak dotyčný informace pojme, zpracuje a jaké důsledky z toho vyvodí. Člověk to ovlivnit může. A může ovlivnit i své vnímání astrologie.
22.03.2020 - 08:56
| Filtr
Sosna zvlčelý
» Magnuss
Někdy mám pocit, že kartářky sice ovládají své řemeslo, ale také jsou někdy velmi empatické, takže se vcítí do toho, co člověk prostě chce slyšet. A v tu chvíli i výklad je tímto zabarven (u některých zcela jistě). Těžko říct, zda je to jen o empatii. Oni totiž lidé jsou k placení přístupnější, když slyší to, co chtějí slyšet. A přitom kdykoliv se odpovědi příliš nápadně začnou blížit tomu, co chceme slyšet, měli bychom být nejvíce ostražití a kritičtí.
Jenže z vlastní zkušenosti Ti řeknu, že říct plnou pravdu, tedy nejen to líbivé, ale i to nepříznivé, se prostě nelíbí. Přestože to tam vidíš a měl bys to sdělit, tak se dočkáš kritiky, zatímco u líbivých věcí Tě většina poplácá po ramenou.
Nevím, zda těm kartářkám je nutné mít to za zlé. Je to zdroj obživy a ony nedělají věci zas o tolik jinak, než ostatní. Podívej, jak se často lépe prodá šmejd s pozlátkem na povrchu, než poctivá práce. Možná prostě jdou jen s dobou a v podstatě se jen přizpůsobují poptávce, protože úplnou pravdu unese jen málokdo. A to i z těch, co tvrdí, že ji unesou. A jednou z těch pravd je i to, že zvládneme svoji budoucnost i bez těchto odpovědí, že je prostě nepotřebujeme vědět dopředu, protože ony dorazí až ve správný čas, kdy budou tak jasné, že o nich nebude pochyb.
Není umění najít odpovědi, ale ptát se. Když se ptáš správně, dostaneš odpovědi. Proto je důležité umět se ptát.
Otázka: Kdy se budu mít dobře?
Odpověď: Až zmoudříš.
Otázka: Kdy to bude?
Odpověď: Nikdy. Šanci na zmoudření jsi promrhal v okamžiku, když jsi se zeptal kdy namísto jak.
Jenže z vlastní zkušenosti Ti řeknu, že říct plnou pravdu, tedy nejen to líbivé, ale i to nepříznivé, se prostě nelíbí. Přestože to tam vidíš a měl bys to sdělit, tak se dočkáš kritiky, zatímco u líbivých věcí Tě většina poplácá po ramenou.
Nevím, zda těm kartářkám je nutné mít to za zlé. Je to zdroj obživy a ony nedělají věci zas o tolik jinak, než ostatní. Podívej, jak se často lépe prodá šmejd s pozlátkem na povrchu, než poctivá práce. Možná prostě jdou jen s dobou a v podstatě se jen přizpůsobují poptávce, protože úplnou pravdu unese jen málokdo. A to i z těch, co tvrdí, že ji unesou. A jednou z těch pravd je i to, že zvládneme svoji budoucnost i bez těchto odpovědí, že je prostě nepotřebujeme vědět dopředu, protože ony dorazí až ve správný čas, kdy budou tak jasné, že o nich nebude pochyb.
Není umění najít odpovědi, ale ptát se. Když se ptáš správně, dostaneš odpovědi. Proto je důležité umět se ptát.
Otázka: Kdy se budu mít dobře?
Odpověď: Až zmoudříš.
Otázka: Kdy to bude?
Odpověď: Nikdy. Šanci na zmoudření jsi promrhal v okamžiku, když jsi se zeptal kdy namísto jak.
© 2007-2024 Najdise.cz