Když je vztah natolik vyostřený, že už se bohužel negativa přenáší i na děti.. Tchýné jakožto velice dominantní žena, která velmi ráda všem řídí život.A když není po jejím, tak je zle za vsech okolností...
Na druhe straně já, nerada a nenechám si kecat do života.Nemam ráda, když mi nekdo říká, co mám a nemám dělat...
Na straně třetí, společný dům-dvě bytove jednotky...
Máte někdo radu či zkušenost, jak tomu dat ještě šanci nebo z toho ven?
Drahomiluše
Měla jsem to stejně. Jeden rod. domek, dvě bytové jednotky, ale takováhle tchýně, nějak jsem to přežila 45 roků, radu nemám. Když pak těžce onemocněla, byla ještě horší, zlostná, nadávající. Musela do nemocnice, jak jsme se přiblížili, spustila na nás nadávky. Nikdy jsme nenašly společnou řeč. Když si vzpomenu na svoji mamku, na moje babičky, tak si pamatuji, že byly i před svým koncem stále milé a za každou pomoc vděčné. Jeden čas jsme hledali s manželem byt, ale pak z toho nějak sešlo. Omlouvám se, že jsem nic neporadila.