dříve než zhasneš svícipohlédni na večerniciodnáší z tebe do dálkyvšechny tvé mysli válkyzhasnul již jasný slunce třpytdo spánku všechno se hroužíkaždý již pokoj může mítkaždý po někom toužívážky už nikam neletímlha nad řekou se válíi laně z pastvin uteklyusnout samy se bályandělská křídla svěšenádo klína hlava skloněnái v nebi začíná klida měsíc vládnout začínájiž hvězdný plášť si připínáaby jím zahalil zemtak hrajte jemu andělé flétnami svého hlasutak hrajte jemu andělépohleďte na tu krásua když vystoupí na nebenalezne ještě bdícíjedinou kterou milujesvou ženu večernici
buba
I já jsem dnes s touhou, hleděl do hvězdnatého nebe, vítr mě ovíval, cítil jsem,že lavička zebe. Ty jsi napsala velikou krásu, je v tom kus tebe. Kdo si to bude na noc číst, bude krásně usínat,tím jsem si jist.