Hledání Buddhy - Diskuze a zkušenosti

Buddha putoval po světě, aby se setkal s těmi, kteří sami sebe nazývali jeho žáky, a aby s nimi mluvil o pravdě.
Jak tak chodil, lidé, kteří věřili v jeho slova, přicházeli po stovkách jej vyslechnout, dotknout se ho nebo ho uvidět, zajisté jedinkrát v životě.
Čtyři mniši, kteří se dozvěděli, že Buddha bude ve městě Váli, naložili své věci na muly a vydali se na cestu, která měla, když všechno půjde dobře, trvat několik týdnů. Jeden z nich cestu do Váli moc neznal, a tak šel raději za ostatními.
Po třech dnech putování je překvapila velká bouře. Mniši zrychlili krok a dorazili do vesnice, kde vyhledali přístřeší, dokud se bouře nepřežene.
Ale poslední nedorazil do osady a musel požádat o přístřeší v domě pastýře na kraji. Pastýř mu dal kabát, střechu nad hlavou a jídlo, aby tam mohl zůstat přes noc.
Druhý den ráno, když se mnich připravoval na odchod, šel se rozloučit s pastýřem. Když přišel k ohradě, viděl, že bouře ovce vylekala a že se pastýř marně snaží sehnat je dohromady.
Mnich si pomyslel, že jeho druzi už asi vycházejí z vesnice, a jestli si nepospíší, příliš se mu vzdálí. Ale nemohl jít svou cestou a nechat pastýře osudu poté, co mu poskytl útočiště. Proto se rozhodl s ním zůstat, dokud se jim nepodaří nahnat dobytek zase zpátky.
Tak uplynuly tři dny, po nichž se vydal na cestu a chvátal, aby druhy dohonil. Šel po stopách ostatních a zastavil se v jednom statku, aby doplnil zásobu vody.
Nějaká žena mu ukázala, kde je studna, a omluvila se, že mu nemůže pomoci, protože musí sklízet obilí... Zatímco mnich napájel muly a nabíral do měchů vodu, žena mu vyprávěla, že po smrti manžela je pro ni a její malé děti velmi těžké sklidit úrodu, než přijde vniveč.
Mnich si uvědomil, že ta žena nestihne sklidit úrodu včas, ale také věděl, že když se zdrží, ztratí stopu a a nestačí dojet do Váli, až tam přijede Buddha. Uvidím ho o několik dní později, pomyslel si, protože věděl, že Buddha několik týdnů ve Váli zůstane.
Sklizeň trvala tři týdny, a když mnich dokončil práci, vydal se znovu na cestu.
Cestou se dozvěděl, že Buddha už ve Váli není a že odešel do osady více na severu. Mnich změnil směr a vydal se k novému cíli.
Byl by dojel, i kdyby Buddhu jenom uviděl, ale cestou musel zachránit staré manžele, které strhl proud a kteří by bez jeho pomoci neunikli jisté smrti. Když se staříci zotavili, vydal se znovu na cestu s vědomím, že Buddha jde dál...

Dvacet let strávil mnich na cestě za Buddhou... Pokaždé, když se mu blížil, přihodilo se něco, co jeho pouť zdrželo. Vždycky se vyskytl někdo, kdo ho potřeboval, a aniž by to věděl, zabránil mu dojet včas.
Nakonec se dozvěděl, že se Buddha rozhodl zemřít ve svém rodném městě.
Tentokrát, řekl si mnich, je to moje poslední příležitost. Jestli nechci umřít, aniž bych Buddhu spatřil, nesmím se po cestě ničím rozptylovat. Nic teď není důležitější než uvidět Buddhu, než umře. Na pomoc ostatním bude ještě čas potom.
Se svou poslední mulou a skrovnými zásobami se zase vydal na cestu.
Za soumraku, když měl dojet do města, téměř zakopl o zraněného jelena na cestě. Ošetřil ho, dal mu pít a pokryl mu rány čerstvým blátem. Jelen lapal po vzduchu, protože se mu těžce dýchalo.
Někdo by s ním měl zůstat, pomyslel si mnich, abych mohl jet dál. Ale nikdo nebyl v dohledu.
S velkou něhou podepřel zvíře o kameny, aby mohl pokračovat v cestě, nechal mu vodu a jídlo na dosah čumáku a zvedl se k odchodu.
Udělal jenom dva kroky a okamžitě si uvědomil, že by se nemohl objevit před Buddhou, kdyby v hloubi srdce věděl, že nechal o samotě bezbranného umírajícího tvora...
A tak odstrojil mulu, zůstal a hlídal jelena. Celou noc nad ním bděl, když jelen spal, jako by opatroval dítě. Dával mu pít a měnil mu obklady.
Když se rozednívalo, jelen se zotavil.
Mnich vstal, poodešel do ústraní, sedl si a plakal... Nakonec promeškal i svou poslední příležitost.
„Už nikdy tě nepotkám,“ řekl nahlas.
„Už mě nehledej,“ ozval se hlas za ním, „protože jsi mě právě potkal.“
Mnich se otočil a uviděl, jak jelen začíná zářit a nabývá kulatou podobu Buddhy.
„Ztratil bys mě, kdybys mě nechal dnes v noci zemřít, abys mě stihl ve městě... A pokud jde o mou smrt, nedělej si starosti. Buddha nemůže zemřít, pokud existují lidé jako ty, kteří jsou schopni mě celá léta následovat, obětujíce svá přání potřebám jiných. To je Buddha. Buddha je v tobě.“


(Jorge Bucay z knihy Budu ti vyprávět)