Taková malinká pohádečka. - Diskuze a zkušenosti

Ne , že by se mu nějak chtělo. Zvažoval. Byl ohromný , ale nezkušený. Jasně , vcucnul do sebe již několik tisíců komet , asteroidů , dokonce slupnul (i když nechtěl) dva své měsíce. A dvě planety svou gravitací odpálil ven ze systému (taky nerad , ale hold - tlouštík) Ale jinak hltal vodík a helium a kochal se svou majestátností. Ale taky si všimnul , že po pár tisících letech se mu Slunce krapet zvětšilo a že dohlédnul na tu nádhernou modrou tečku. Úplně mu učarovala. Neměl samozřejmě lupu , ale když jednou před ní přecházel Mars , viděl tu nádheru v gravitační čočce. Od té chvíle jí byl úplně zdrogovaný , posedlý. Míchaly se v něm pocity , když zjistil , že letí ve spirále. Kontakt. Slupnout tu nádheru , třeba by si ji v sobě uchoval....jenže...věděl , že srážka s ní by jeho hodně pochroumala a jí zničila. Že vcucne taky hezky a modrý Mars , to mu tolik vrásek nedělalo. Byl mu nějak nesympatickej. Na Venuši moc nedohlídnul , Merkur ho vůbec nebral. Ale ta třetí planeta...Na jednu stranu byl v euforii. Potkáme se , srazíme se , splynem v jedno tělo. Ale taky věděl , že pak poputuje spirálou dál a spadne do hvězdy. Zapálího , sežehne. Jenže - moc s tím dělat nemohl. Prostě spirála se roztočila a má možná 90 milionů let...to není málo...ale...to uteče, jako drzá kometa.

Přiblížil se k malému , třpytivému tělesu. Lesklý povrch. Led. Sakra , to je smaragd. Perla. Přitáhl si ji, ale smaragd měl kliku. Měl dráhu pod zajímavým úhlem. Zaparkoval mu na orbitě mezi takovým hnusným sopečným žlutým parchantem a o něco větším souputníkem. Ctihodný obr okamžitě začal jeho zmrzlé jádro natahovat a smršťovat. Led kolem něj začal tát a za pár milionů let už se prohánějí kolem termálních zřídel malí tvorečkové.

A pak se to při jednom oběhu stalo. Ucítil prudké trhnutí. Obří síla ho najednou i s jeho rodinou vytrhla ze spirály smrti a donutila začít mírně couvat. Ohlédl se za sebe. Dříve to tam nebylo. Nebo si toho nevšiml. Saturn. Obr jemu podobný rychle asi dočerpal hmotu a jeho odtáhl. "Takže v hvězdě se neuškvařim.Ale zase se se Zemí nespářím , ani nezničím Mars." Najednou měl protichůdné pocity. Nakonec byl rád. "Budu tě , má milovaná Země navždy chránit a milovat platonicky. Vysním si tě jako dokonalou. Nikdy se nesetkáme , ale 7 miliard let ti budu mávat, kdykoli se k sobě přiblížíme. A jednou se na mě určitě podíváš zblízka. Tuším , že tě jednou obydlí moudro, k terému nedám spát ani já , ani krásný Saturn. Zatímco moji tvorečci na Europě se přes ledovou slupku nikdy na mě nepodívají , ty , má milovaná mi své posly pošleš.

Jsem rád , že to Saturn rozhodl za mě a zvládnul.KRÁSNÉ SE NEMÁ ZNIČIT TĚLESNÝM KONTAKTEM".