Nedávno se mi dostala do ruky zajímavá knížka, má název DUCHOVNÍ UNIKÁNÍ a napsal ji jistý integrální psychoterapeut Robert Augustus Masters. Vybrala jsem pár myšlenek které mně přišly podstatný pro představu, o čem je. Tady začínám citovat : Termín duchovní unikání znamená využívání duchovních praktik a postojů tak, abychom se vyhnuli konfrontaci s vnitřní bolestí, nezhojenými ranami a zanedbanými vývojovými potřebami, Je neodbytným stínem spirituality, a mezi jeho příznaky patří především přehnané odsosobnění, umrtvování a potlačování emocí, přílišný důraz na všechno pozitivní, strach ze vzteku, slepý či vše tolerující soucit, slabé nebo příliš propustné hranice, nevyrovnaný vývoj ( kognitivní inteligence často mívá velký skok před inteligencí emoční či morální), sebemrskačský postoj k vlastní negativitě a stinné stránce osobnosti, shazování důležitosti osobní roviny v porovnání s duchovnem a mylné představy,že jsme dosáhli vyššího stupně bytí. Píše také že je přirozené, že každý člověk, který se snaží žít opravdově a hledá pravdu, k nějaké formě duch unikání časem sklouzne. Dále cituju: Opravdová spiritualita se nepodobá opilosti, drogovému opojení či změněnému stavu vědomí , naše doba volá po něčem skutečnějším, uzemněnějším a zodpovědnějším. Autentická spiritualita není jen záblesk uvědomění, psychedelický průlet nebo přiopilé potloukání se na jakési povznesené úrovni vědomí. Je to na míru šitá zkouška ohněm i útočiště vydávající žár i světlo nezbytné pro léčení a probuzení, které potřebujeme. A přijmout žár ohně neznamená jenom se posadit a meditovat o problému. Je nutné do něj i vstoupit, vydat se k jeho jádru, postavit se čelem k čemukoliv, na co tam narazíme a vytvořit si k tomu důvěrný vztah, jakkoli děsivé, traumatizující, smutné a syrové to může být. Chceme-li získat prohlubující se pocit jednoty, vitality a prostého duševního zdraví, musíme se do hloubky a integrativně zabývat svými fyzickými, emočními, psychologickými, duchovními a sociálními stránkami. Tak třeba to někomu něco přinese, Jana
Wiké
Mě se to líbí a se vším bych souhlasila, protože mi jakákoliv kritika čehokoliv není cizí, a ani tato. Tyhle jevy se dají pozorovat - jak paničkovský pozitivní esoterismus tak buddhisti, co plísní za jakékoliv emoce, ale i je to útěk i v mém případě, protože realita je prostě moc drsná..