prý jsi mi nerozumělsnad měla jsem být jináříkat ti slova,která slyšet chcešjen slova klidná,přívětivájá jsem tě ale milovalanepochopená láskateď ležím sama v pustinějen vítr hlavu laskáa ty se svými přáteli slavíš můj konec do ránaa růže včera červenáta už dnes není-uvadásnad půjde kdosi pustinou oživí moji dušia já ten zbytek života zas vezmu do náručíne,nejsou velká slovaa není velké víryje jenom pochopenía jsou jen velké činy