prý jsi mi nerozumělsnad měla jsem být jináříkat ti slova,která slyšet chcešjen slova klidná,přívětivájá jsem tě ale milovalanepochopená láskateď ležím sama v pustinějen vítr hlavu laskáa ty se svými přáteli slavíš můj konec do ránaa růže včera červenáta už dnes není-uvadásnad půjde kdosi pustinou oživí moji dušia já ten zbytek života zas vezmu do náručíne,nejsou velká slovaa není velké víryje jenom pochopenía jsou jen velké činy
Jája13
Je zvláštní,jak někdo,kdo má plná ústa lásky a pochopení dokáže druhého svrhnout do takové pustiny. Když z toho vyjde však taková krása co jsi tu vypsala není proč litovat,ty ostny se vrátí odkud byly vypuštěny. Hlavu vzhůru pro tebe ještě roste spoustu růží