už několik dní myslím na nedávný sen, pořád nevím, co s ním. Kdyby k tomu někoho něco napadlo, pište prosím.
Jsem v domě po babičce, kam jezdíváme, ve snu je to, jakobychom tam bydleli. Bavím se v domě se ženou, kt. z reálu neznám. Je mi sympatická, působí jako někdo hodně vnitřně silný, přitom obyčejná. Říkám, že nám na domě někdy pomáhá Ukrajinec (souhlasí s realitou), ona říká, že jí u ní doma taky. Najednou se začne propadat do sklepa. Držím jí za ruce. Pod zemí je to divné, jakoby tam byl složitý technický prostor, nějaká mříž ze silného bílého plastu, působí to tak, že když tam spadne, nepůjde se už odtamtud dostat. Naléhavým hlasem na mě křičí - drž mě! Zní to, až jakoby měla pocit, že jí nedržím dost pevně, přitom dělám, co můžu. Zároveň vidím k sousedům - sousedka (jiná než v realitě) se rozběhne k brance, jakoby rychle chtěla pomoct, pocítím úlevu, že konečně někdo pomůže. Doufám, že přijde i se svým mužem. Jenomže už to trvá dlouho a žádná pomoc nepřichází, je nad mé síly ženu sama vytáhnout, z toho se budím.
Její (tvoje) vnitřní síla a obyčejnost nemá šanci v konfrontaci s tvým vlastním podvědomím, které tě tlačí úplně "jinam" (stahuje do sklepa). Možná podvědomě nechceš být silná a obyčejná.
Je tam něco cizího nepoznaného, co symbolizuje ten cizí stavební dělník, který upravuje dům (náplň tvé mysli). A tohle vítězí nad domácím, známým, obyčejným (sousedka).