procházím věkem a světla není,ukrytý lesem bez probuzení,marný jak čas a lidské chtění,východ slunce bez rozednění,už není víra v ukotvení,snad příští život tohle změní..prošel jsem světa krajkde kdo si myslím, že jsem lhářa v lidských srdcích našel žaljen "Tobě" dám růži na polštář..až půjdeš spát, tak se nelekni,vezmu Ti hlavu do svých dlaníTy pochopíš rázem,že nejsem žádný blázen,že čekal jsem léta bez pochopenína Lásku, bez uchopení,až tma se v záři změnív bolesti dojdu ke zrození..tak pravím, vůle mástokrát se modlímnikdo to na mě nepoznáza všechny Duše světav prach já se proměnímjak pravíš, po mě vetavšak stále jenom bdímna věky věků, Toulavejbude poeta..Toulavej
Tyna_Tynka
V tom bezčasém jiskřivém lese i Andělé se schází svým hedvábným křídlům odpočinek dát. Jeden z nich živou vodu nese tak ani stoletý nemusí se bát.
Polibek ve ztraceném pohádkovém lese je jak požehnání od Světla. Dřímá tu Láska, za ni modleme se nejvyšší oltář člověka.