Když nejsou slzy - Diskuze a zkušenosti

Háňa* Ano, útěk před bolestí a utrpením.
Ale nabízí se otázka - být zarostlá ledem nebolí ? Člověk netrpí, když má svoji duši někde dlouhodobě zakonzervovanou (uvězněnou) pod ledem ? Cítí se dobře, když to tak je ? Když to tak má stále, nemyslím ty "spotřební" období, kdy emoce na nějaký čas odsuneme z praktického důvodu, že musíme fungovat.
V životě se občas stává, že v zajetí iracionálního strachu, který jsme si bůhví proč sami vyrobili, utíkáme před něčím, co je nám vlastně k užitku, do něčeho, co nám žádný užitek nepřinese, spíš nám v tom bude ještě hůř.
To je škoda.

Háňa* » fanik Cítíš se plačící ženou manipulován ? Myslíš, že jak se TY cítíš způsobuje chování někoho druhého ? Že druzí za tvoje pocity nesou odpovědnost a tedy by se měli podle toho chovat a dělat jen to, co TOBĚ dělá dobře ?

fanik » Háňa* Ano, to je přece známé, muž není schopen udržet danou myšlenku a pozornost. Nejde o změnu v cítění se, ale o nutnou náhlou změnu třeba pragmatické komunikace a toho ženy dokáží využít.
Neříkám že mi to až tak vadí, pokládám to dokonce za ženskou zbraň.

Háňa* » fanik Ženy nepotřebují zbraně, to je mužská rekvizita.
Proto je také vidí ve všem. Všechny projevy, při kterých se necítí komfortně, zbraněmi nazývají nebo je tak vnímají, to je celé.
Proč asi - možná proto, že je zraňují. A proč asi - možná proto, že sami se plakat bojí, takže si netroufnou ten "výpad mečem" v podobě pláče vykrýt tím svým. A proč asi - asi proto, že jim někdo vštípil (nebo si to dokonce vštípili sami), že pláč je projev slabosti. A oni, aby mohli čelit nepříteli, musí být silní. A nepřítele vidí v každém, kdo má nějakou "zbraň" (vlastnost, schopnost), která jim chybí.
Jejich škoda

Můj muž třeba, to je vysloveně plačka - řve i u filmu, kde se zaběhne pes. A co myslíš, když se rozpláču já, považuje to za útok na sebe ? ... NE - ví, že pláč není útok, ale očista

Sosna zvlčelý » Háňa*
Je zajímavé, že pláč nám (lidstvu bez rozlišení pohlaví) byl dán jako přirozený projev, přesto s ním mnozí mají takový problém.
Přiznat pláč není projev slabosti. Naopak jen silný toto dokáže. Slabý ne; musí jej skrývat, nebo před ním utéci, protože jej neunese. A proto jej nesnese ani u druhých, protože v něm vidí sebe, i když s ním to vůbec nesouvisí.
(Nemluvím o labilitě. Vydírat se tím dá také, ale to člověk asi pozná, protože takoví lidé manipulují vícero způsoby, netřeba podezírat hned každého.)

P.S.
Když někdo (blízký) ke mně pustí emoci pláče, rád se pak (s odstupem, není nutno hned) dozvím, oč šlo. I bez ptaní, pustil-li ke mně pláč samovolně, měl by pustit samovolně vysvětlení. Opravdu nemám rád, když zůstane toto bez odpovědi. Stejně jako někdo má potřebu pláče, mám já tuto potřebu. Kdo skrývá příčiny, tomu časem nevěnuji svoji přítomnost při jeho projevu, protože zde se pak opravdu začnu chránit.

fanik » Háňa* Ony je nepotřebují,ale mají je a rozhodně je používají a nemyslím tím nic útočného, ychovávají vlídně syny, udržují oheň, teplo, lásku,kroutí často našimi krky,radí atd atd a musí proto mnohdy udělat vše co dokáží,
i manipulovat i občas nekopulovat

Háňa* » Sosna zvlčelý JO - nutí tě vzít si kulicha, ve kterém se necítíš dobře, protože tě kouše, blbě v něm slyšíš a vypadáš v něm jak tydýt .... svině jedna proradná - určitě jí to dělá dobře, jak trpíš

Háňa* » thééé Tak zaplaví, no, a co se stane ? Představ si to v praxi.
Je zbytečné si ke strachu z pláče přidávat ještě strach z provalení přehrady.
Prostě se protrhne, všechno zaplaví, větší část odteče, vezme s sebou bordel, co jí stojí v cestě a všechno, co je nestabilní, část se vsákne , pak vyjde slunce, vysuší zbylé kaluže, a bude po všem.

Háňa* » Sosna zvlčelý Jasně, proč o tom nemluvit. Třeba potom nebo někdy. Ale zase, proč muset hned vysvětlovat, zdůvodňovat ... Když má člověk teď plačící chvíli, má jiné starosti, než v první řadě přítomným vysvětlovat důvody. Navíc, často ani nejdou úplně formulovat, je to emoce (pokud se tedy nejedná o rozbité koleno). Komu to vadí, ať jde pryč, nemusí nutně dělat obecenstvo.