Lišky a my (vzkaz) - Diskuze a zkušenosti

Jsem na výpravě s několika muži. Je nás asi šest, sedm, nevím přesně. Našimi zbraněmi jsou luky a snad nějaké nože, které jsou spíše pracovními nástroji, než zbraněmi. Někdo měl snad i kopí. Zřejmě jsme tedy lovci, o čemž by svědčilo i oblečení z kožešin.
Výprava nás zavedla do míst, kde nikdo z nás (našeho lidu) nikdy nebyl. Snad hledáme nová loviště, ale vnitřní pocit byl hledání něčeho důležitějšího. A neustálá obezřetnost, pocit nebezpečí, snad strach z neznámého.
Pohybovali jsme se asi někde na severu, nebo byla zima. Sice nebyl nikde sníh, ale lesy byly takové nesouvislé, ne moc vysoké, nebylo kde se schovat před větrem. A bylo zde málo zvěře. V podstatě jsme naráželi zejména na zajíce (potrava), občas nějaké ptactvo, asi vrány. A lišky, hodně lišek. Nic, co by nás zajímalo. Ovšem tím více jako kdyby naše skupinka zajímala je. Neustále se nám připlétaly do cesty, někdy nás následovaly dvě, jindy tři... Některé byly velké, větší, než kdy kdo z nás viděl, asi to byly i různé druhy.
Po několika dnech se stáčíme obloukem směrem zpět s pocitem, že jsme nedošli k cíli, nenalezli jsme, co jsme hledali. Možná nám dochází zásoby. A někteří muži jsou již znavení, o jednoho se pokouší nemoc. Neustále nás provází lišky. Pak jednoho dne se ztratí až na jednu. Následuje nás zvědavé lišče. Mladý lišák. Je docela krotký, sice se nedá chytit, ale přibližuje se skoro na dosah. Odcházíme z toho kraje a lišče odchází s námi. Bereme ho s sebou. Alespoň budeme mít po cestě nějaké povyražení.

Celý sen měl ještě jednu rovinu. Toto výše popsané jsem pozoroval a cítil jako jeden z mužů výpravy. Lišky pro nás nebyly víc než žvířata.
Avšak byl jsem zde ještě pozorovatelem zvenčí. Koukal jsem na celou skupinu i sám na sebe, koukal jsem na zvířata a věděl jsem mnohem více. Ale byl jsem jen pozorovatelem, který nemohl nijak dát vědět těm uvnitř, ani sám sobě.
Zde jsem věděl, že lišky jsou inteligentní stvoření, která mají vlastní kulturu. A dorozumívají se mezi sebou telepaticky. Nepozorují nás ze zvědavosti, nahlíží na nás jako na vetřelce, na narušitele jejich území. Toto je jejich zem! Pozorují nás, aby zjistily naše úmysly a chystají se na nás organizovaně zaútočit. Je jich mnohem více, než si myslíme.
K útoku nedojde jen díky tomu, že měníme směr postupu a blížíme se opět k hranicím jejich území a pryč. Že se na hranicích, o nichž my nemáme žádné tušení, tak náhle vytratí, není náhodou. Je zde nějaká magická hranice, kterou lišky nemohou překročit. Kromě mláďat. Ukazuje se, že lišče bylo s námi vysláno záměrně jako špeh, který má zjistit o nás co nejvíce, o našem lidu, našich úmyslech. Proto se vtírá nenápadně do přízně. O liščích telepatických schopnostech my ve snu nemáme tušení, nevíme, jakého si s sebou vedeme zvěda. Pokud u nás dospěje, již nebude moci přes hranici zpět. Ačkoli nikde není řečeno, že tato bariéra magická bude zde navěky...
Já jako pozorovatel zvenčí o tom vím a nemám z toho příjemný pocit. A těm nevědoucím mužům včetně své vlastní existence v nějaké jiné realitě nemohu nijak toto dát vědět.

Obě linie se ve snu odehrávaly naprosto souběžně, nebylo to žádné přeskakování obrazů (pohledů) jako ve filmu. V jedné rovině jsem činný, konající, ale nevědomý. V druhé vědomý souvislostí, třebas ne všech, ale nečinný, nemohu konat, projevit se, třebas bych rád výslovně chtěl varovat, ale není způsob, který by to umožnil). To je něco, co naprosto odlišuje tento sen od těch, jaké se mi kdy zdály. Tedy alespoň co moje paměť sahá.