Piháček
bolí li srdíčko,vše se v nás hádá...zdá se mi,že my,ženy,jsme jak rozpuštěné květiny na hladině vody..jak lístky Růže plující ..poddáváme se a oddáváme se toku vody..nevíme kam jít..nevíme kam plout..nevíme kam nás život zavane...jsme křehké..slabé a plačící...pláče nám srdce a mučíme se krásnými vzpomínkami..týráme samy sebe a dobrovolně se bičujeme,v slzách utápíme.... jak čas plyne,začneme chápat..naše roztroušené lístky květu se opět spojí a narodí se nová Růže..jasnější a zralejší...Myriamko má život je krásný a láska je krásná,přijde k tobě nový cit,jež tě pohladí a rány zahojí...zase budeš vonět štěstím a zářit..