Nejprve jsem zlomil v zámku klíč. Při odchodu už v poloze zamknuto, takže jsem vůbec nevěděl, zda se dostaneme domů. Ale pomocí kleští jsem to vyřešil během 5 minut. Ovšem klíč jsem dosud nikdy nezlomil.
A teď před chvílí (deset minut před 23. hodinou) mi vlétla do obýváku vážka. Černé tělo a čistá křídla bez kresby, jen žilkovaná. Nic moc hezká, ale tím úctyhodněji působila. Dáma v černém. Nikdy jsem takovou neviděl, ale možná to je tím, že člověka upoutají spíše ty barevné druhy. Jenže tady u nás vážky nelítají. Nikdy jsem neviděl vážku přímo zde ve městě. U řeky ano, tam spousta, ale to je kus. A už vůbec by mne nenapadlo, že létají v noci. Je zvláštní, že jsem ji vnímal jako bytost. Jako něco (někoho), kdo zasluhuje úcty. Sedla na zeď, klidně s rozepjatými křídly. Nechal bych ji tu, ale kočka by ji sežrala, tak pro její bezpečí jsem ji lapil do sklenice a vynesl ven. A jen jsem ji pustil, tak frrrrr dovnitř! Celkem jen škvírou v nedovřených dveřích. Zamířila přesně, neomylně. A už si sednout nechtěla. Chvíli jsem ji naháněl se sklenicí v ruce při zdech a pod stropem a nakonec si nechala říct a při jednom zpomalení u zdi jsem ji lapil napodruhé. A už ji vypouštěl se zavřenými dveřmi. Už se nevrátila.
Nějaký nápad, co ta vážka "chtěla sdělit"? Pocit to byl spíše příjemný. A známý, přestože vážku jsem skutečně nikdy nenaháněl.
Nabi*
» Nabi*
Ještě jsem našla zajímavou symboliku zde a některé informace jsou pro mě zde stěžejní a nikde jinde jsem je nečetla, tak sdílím: https://www.neosaman.cz/2015/…
Sosna zvlčelý
» Nabi*
Díky, já toto četl někde v knížce Khali. Hledal jsem a jinými slovy totéž, co v odkazu - kdo od koho opisoval? Nechám vážku projevit. Myslím, že už se ukázala. Jen ji nevyplašit (nespojovat s tím, že jsem ji vynesl ven). Chvíli se ukázala hmotně, ale to neznamená, že tu není nadále, když už není vidět.