Ptáci vždy míří na jih... kde je teplo teplem, a ne příslovím promrzlému poutníku, marně přesvědčujícího prostuzené kosti slůvky... léto,léto. Ptáci vždy míří na jih...... kde je hnízdo hnízdem, a ne nutným úkrytem, z jehož chladných zdí mrazí kde každý dotek bere svou daň z prokřehlých prstů...zapomínám,zapomínám.Ptáci vždy míří na jih... kde je slunce sluncem, a ne drobný bod skrytý za bachratými mraky těhotnými bělostnými vločkami, jak bombardovací letky shazující svůj náklad na určené cíle, tak málo dbajíc mínění místního obyvatelstva....umírám, umírám.Ptáci vždy míří na jih... dvakrát do roka je jim jihem teplo, hnízdo, slunce, bez ohledu na siločáry map, zemské poledníky či střelky kompasů...bloudím, bloudím.Ptáci vždy míří na jih... stejně jako já, když se nedokáži řídit siločárami práva, desatera, trestních zákoníků. Když potichu Ti šeptám... lásko, lásko.
sslavek
díky Vám za chválu...potěšila mé ego ...ale to jsou jen takové rýmovačky, na rozdíl od těch opravdových básníků...co se asi může vyrovnat tomuhle ?
Jan Skácel...Andělé
Jestli vám vydám všechny svoje čerty, odejdou s nimi moji andělé. Zůstanu sám a bude mi to líto a ptát se budu kde je naděje. A marně za mne z rozbořených zvonic dřevěné zvony budou vyzvánět. Zelené sněhy nedosněží andělé bílí nevrátí se zpět...