Nejsem sama - Diskuze a zkušenosti

V minulém týdnu byl pro mě jeden den ten nejhorší jaký jsem kdy prožila. Když jsem v 16ti přišla o maminku byl to pro mě obrovský šok, nečekala jsem to a probrečela v kuse několik hodin. Pak jsem se ale nějak vzmohla a řekla jsi: vždyť nejsi na světě sama. Máš ještě tátu, sourozence a život se v tu chvíli ustálil a maminku jsem si uložila do srdíčka, aby byla pořád se mnou.Když jsem sama s malým synem odešla z rod.domova komkoli kde mi bude pocitově lépe, taky jsem to zvládla. Ikdyž jsem plakala, vždy jsem se vzmohla, protože jsem to dělala pro něho a s pořekadlem na rtech : šťastná maminka, šťastné dítě. Život šel dál. Uběhlo pár let, syn dospěl a já si našla milujícího partnera. Ubylo starostí, přibylo lásky. Nikdy jsem na nikoho necítila hněv či někomu dávala za vinu, že mi ublížil. Říkala jsem si, že oni nechápou, že to co dělají, že mi ubližuje a spíše je litovala jak jsou nevědomí.
Min.týden jsem se ale poprvé dostala do bodu, kdy jsem prostě nechápala proč mi ten dotyčný dělá to, co mi dělá. Žádné fyz.útoky, jen absolutní ignorance, neustálé sliby, že se to špatné změní. Ale skoro každý den to samé už 7 měsíců - alkohol je prostě špatný společník. Dostala jsem se do absolutní krize jakou jsem nikdy nezažila. Byla jsem neskutečně zoufalá. Křičela jsem, plakala( do té doby jsem v životě na nikoho nekřičela či mu nadávala nebo fyz.ublížila - s vyjímkou několika výchovných u mého syna. Sprosté slovo bylo něco, co mi nikdy nešlo přes rty). Byla jsem v takovém psych.napětí, že jsem myslela, že se snad zblázním. Vůbec jsem nevěděla jak dál, co říct, co udělat. Myslela jsem , že se zoufalstvím rozletím na tisíc kousků. Žádná kartářka asi nikdy nepřizná, že prožívá krizi či něco špatného. Jedině v minulosti. Kdo by stál o nešťastnou kartářku.
Na druhý den se mi ale zdál naprosto neskutečný sen. Přišla ke mě nějaká Vyšší bytost z jiné dimenze. Cítila jsem z ní neskutečnou lásku ke mě a tu sílu její obrovské moci. Byla jsem naprosto ohromená tím co cítím a co cítím z ní, že mě skutečně má ráda a že je stále se mnou. Že mě nikdy neopustí a že to co dělám pro druhé dělá dobře. V ruce držela mou KNIHU OSUDU. Byla velká a v ní mé obrázky a popisy z mého života. Ukázala mi něco z minulosti ze života mého syna a něco z mé budoucnosti. Cítila jsem se neskutečně lehce a vnitřně velmi šťastná jako nikdy v životě. Stále jsem se smála. Bylo to něco překrásného. Když jsem se probudila usmívala jsem se a cítila se velmi lehce. Stále jsem cítila tu její lásku a že bude stále se mnou, že už nikdy nebudu sama. Zároveň jsem měla velmi zvláštní pocit jako bych se od všeho oddělila a byla jakoby nad tím vším, co by mě jinak obklopovalo. Nevím jak to jinak popsat. Jakoby bych byla vyjmutá z okolního světa a nic se mě fyzicky ani psychicky nemohlo dotknout. Do dnes se stále usmívám. A k tomu všemu přibyl ještě jeden pocit. Už se nebojím Smrti. Často jsem plakala, že nechci umřít, protože ikdyž si někdy říkáte, že tam nahoře třeba skutečně něco je, zažíváte nadpřir.jevy, duchy atd., dokud to opravdu nepocítíte, vnitřně neuvěříte. Já už ano. Jsem teď jiná, jsem šťastnější a už věřím, že opravdu nejsem sama!
Hrozně moc vám všem přeju, abyste mohli vidět a procítit to, co jsem mohla ve snu zažít já. Aby až budete opravdu zoufalí prišla ta spásná chvíle, ten spásný okamžik, který vám změní život a bude vám lépe.
Děkuji z celého srdce všem dobrým vesmírným silám, že mi umožnily prožít to krásné, co jsem prožívala ve snu a zcela mi změnily život.
Děkuji!!!!!!!!