Ale když to vezmu z hlediska astrologického , tak já jsem nadhled našel u Vodnářů (ale ne v ranném věku) u jedné Panny (zajímalo by mne , zda měla vodnářskej asc) a potom ho měl můj táta. To byl Lev ,ale až v poslední dekádě života.
Nabi*
Kdo k tomu má potenicál? - Úplně každý! Ještě by bylo možná záhodno uvést, co si pod nádhledem sám představuješ?
A já si neodpustím poznámku, že stejně tak, jako zbytek vlastností, má nadhled stejně tak i stínnou stránku. Přiliš mnoho nadhledu může přejít do ignorace, možná i pýchy. Tohle bych ještě před časem fakt neřekla, ale v tomto okamžiku cítím, že někdy je nadhled na škodu. A hranice mezi tím, kdy ignorujeme signály, emoce a podobně, je velice tenká. Hranice, kdy dovolujeme druhým konstantně tuto hranici překračovat.
Mě tak někdy přijde, že bychom jako lidi chtěli, aby druzí měli nadhled, tolerovali naše chování (ať už je jakékoliv a jakkoliv je zraňuje). Jsme, ale ochotní to samé udělat na oplátku? Mít nadhled u věcí, které NÁS osobně zraňují, ale které jsou pro toho druhého "přece úplně normální" a které když my nějak neberem, tak jsme najednou méně vyspělí, nemáme nadhled a podobně...? Ono se velmi lehce mluví o nadhledu, dokud nejsme v situaci, kdy máme jo co dělat s něčím, co jsme nečekali, co se nás dotýká... A každý, KAŽDÝ, tyhle místa máme. Teprve tam se ukáže jak opravdu velký nadhled máme. Lehce se pohrdá druhými, lehce se je posuzuje v situacích, kdy my sami tohle téma máme ujasněné a zvládnuté (a teď fakt nemluvím o ničem konkrétním, i když by to bylo celkem nasnadě). A když jsme u astrologie, tak opět posuzování dle slunečního znamení není zrovna nejšťastnější
Jinak nadhled (pro mě osobně) přichází s věkem. Pro mě nadhled není něco jako být langsam, tolerovat všechno a všechny, není to o tom, že je mi to jedno. Nadhled vychází u mě z toho, že si jasně vymezím hranice tak, abych se vůbec v některých situacích o nadhled snažit ani nemusela anebo abych vnímala, že já sama si dokážu ustát to svoje. Pak jsem v klidu a svobodná. V tom co cítím a kdo jsem.
Nabi*
Diskuze uchopené tímto stylem jsou alibistické manipulativní výkřiky do tmy, kdy se člověk potřebuje ubezpečit o tom jak to TEN DRUHÝ má blbě a on sám dobře