Tak já co by Vodnářka a tedy částečná uranistka bouřky miluju, ovšem to co se dělo dnes odpoledne na střední Moravě ....
Kolem 15 h totální tma, vichr a liják, ale co bylo nejhorší, padaly kroupy o velikosti vlašského ořechu... kolegyně, co má z bouřky panický strach, si v kanclu nasadila sluneční brýle (aby neviděla blesky ), nad hlavou si držela psací blok a v době největšího krupobití zdrhla na WC a tam vyčkala, až se to přehnalo.
No byl to mazec, po návratu domů jsme sečetla škody - shozené všechny truhlíky z oken, surfinky polámané a orvané, mokrá hlína z těch truhlíků částečně vysypaná do kačírku kolem domu, andělské trumpetky jak po útoku dělostřelectva...
il*ča
Nebála jsem se, dokud k nám do baráku nedoputoval přes telefonni rozvody blesk. Odnesla to "jen" elektrika,ale chybělo malo a mohli jsme vyhořet. Brr...to si tak stojíte v kuchyni a najednou rana jako prase, okolo hlavy vám lítá něco jako fialové jiskřičky, zasuvky začnou smrdět...už to nechci zažít. Jako dítě jsem bouřku ráda sledovala z balkonu. Měli jsme výhled na kopec s hradem a lesy, blesky se nad hradem křižovaly... byly to někdy dramatické, ale krásné pohledy.