Tak já co by Vodnářka a tedy částečná uranistka bouřky miluju, ovšem to co se dělo dnes odpoledne na střední Moravě ....
Kolem 15 h totální tma, vichr a liják, ale co bylo nejhorší, padaly kroupy o velikosti vlašského ořechu... kolegyně, co má z bouřky panický strach, si v kanclu nasadila sluneční brýle (aby neviděla blesky ), nad hlavou si držela psací blok a v době největšího krupobití zdrhla na WC a tam vyčkala, až se to přehnalo.
No byl to mazec, po návratu domů jsme sečetla škody - shozené všechny truhlíky z oken, surfinky polámané a orvané, mokrá hlína z těch truhlíků částečně vysypaná do kačírku kolem domu, andělské trumpetky jak po útoku dělostřelectva...
elaviel
Bouřku miluju, když jsem v bezpečí a suchu zažila jsem ale pár bouřek venku uprostřed lesa například, kde jsem se fakt bála a člověk jen čekal, kdy do něj uděří blesk, nebo spadne strom a to fakt zažívat nemusím. A teď bydlím v bytě pod střechou a občas mám taky divný pocit a strach, aby to neprásklo do našeho domu. Mám z bouřky respekt, protože ji člověk nemůže ovládnout, ale taky mě zároveň fascinuje. U nás dnes byla na jihu Čech taky pěkná čína, naštěstí ale bez větších škod.