Do práce smuten Venušan odešel Bodejď by nebyl , se Zemí ve Štíru... Spočetl že už jen pár let všem zbýva A Venuše zemře, doplatí na víru.
Každičký Venušan věřil že fáma je Že se vše oteplí a nakonec shoří Moře se vypaří , všechen led roztaje Každičká stavba se pod vichrem zboří.
Soused mu nevěřil , měl Zemi ve Lvu Sousedka také ne , měla ji ve Vahách Šťastné to povahy , Véni bez nervů On se však topil v těch truchlivých náladách.
Kažičký pátý den na jeho planetě Vybuchla nová a hutnější sopka Cesty už pohřbíval prach , jeho pratetě vědmě ňák přišlo , že svět už je hrobka.
Prateta ta měla Zemi tam v Beranu Ráznou a drsnou svou povahou kryla Citovost uvnitř , však vědkyně z Viklanu Vládám to řekla , jen slza jí zbyla.
Každičký Venušan rád by plul k Zemi K modřičké planetě s Měsícem na dráze kde oceán zastaví skalnaté lemy kde nekončí život , kde žití jde nejsnáze.
Bratr co Zemi má v devátem domu Včera měl o Bohu prazvláštní sen Řekl mu : duše vám uklidím domů Na čas než nadejde váš nový DEN!
NA Zemi už se zlá kometa chystá A až do ní narazí , ještěr má pech A tak se vám na lepší časy už blýská Tahleta myšlenka vzala mu dech.
Jednou se narodí na Zemi modré Bude mít více jmen , Plája či Jarda Jidlo , sex , příroda , vše bude dobré Tak se těš , planetko , bude to švanda.