Tady zmizela poučná diskuze - salámová metoda dávkování pravdy
Je to obecný jev, hodně lidí to tak dělá - uvedu na příkladech:
Přijde chlápek k doktorovi, řekne mu, že ho bolí játra a ať mu předepíše nějaké léky. Doktor pátrá po příčině, ale pacoš mlží. Po nějaké době přijde znovu, že po těch prášcích se to zhoršilo, že chce jiné. Atd. ALE už neřekne, že do toho občas chlastá...
Nebo ženská přijde ke zpovědi v katolické církvi - řekne, že se trochu napila alkoholu a chovala se nevhodně. Dostane za to 3x zdrávas a otčenáš a všichni happy. Ale už neřekne, že tím nasadila manželovi parohy s jeho synem z prvního manželství a že to nebylo jednou a možná se to ještě párkrát stane a ten alkohol tam vlastně nehrál vůbec roli, byl to jen malý přípitek. A teď fakt neřeším existenci "hříchu" - je to jenom příklad za určitých předpokladů.
Prostě určitý typ lidí si cíleně chodí pro iluzorní lék na ZNAČNĚ idealizovaný problém. Z "doktora" udělají idiota, ničemu to nepomůže, jenom to posílí iluzi, že jejich maska je v cajku - vždyť to přece vyřešil "doktor".
Zatím jenom mapuju - uvidím, co mne k tomu ještě napadne.
MG34
» Mici Angóra
jeden kamarád měl vždycky svou agresivní 10-minutovku, než upadl do komatu - byl schopný házet po lidech sekerou, nahánět někoho s nožem v ruce po lese, rozbíjet věci, dupat ležícímu tuhoňovi do obličeje (tím jsem byl já - jsem se pak ráno strašně divil, proč mám moncla pod okem, naštěstí jsem měl taky okno)