"..Všimněte si toho stromu tam v sousední zahradě. Podívejte, jak roste zkřiveně a pokrouceně. Nějaký vítr zanesl semínko, ze kterého vyrostl, do trhliny ve skále. A protože byl takto sevřen a obklíčen skalami i domy – přírodou i člověkem, byl jeho život nepřestávajícím zápasem o světlo – světlo, které je nutností a podstatou jeho života. Vidíte, jak se kroutil a otáčel, jak usiloval a pracoval kmenem i větvemi, když se setkal s překážkou na jednom místě, až nakonec dosáhl čistého nebe? A co jej přeneslo přes všechny nepřízně zrození i okolností – proč jsou jeho listy stejně zelené a krásné jako listy té révy za vámi, révy, která může všemi svými větvemi volně přijímat sluneční světlo? Mé dítě, je to jen díky tomu instinktu, který ho nutil k zápasu – protože právě to úsilí o dosažení světla ho po dlouhé době ke světlu dovedlo. Stejné je to i se statečným srdcem, které se má přes každou nepříznivou událost a utrpení v životě obracet ke slunci a usilovat o nebe. To je to, co dává poznání silným a štěstí slabým. Předtím, než se znovu setkáme, obracejte vážné a smutné oči k těm klidným větvím. Když v nich uslyšíte zpívat ptáky a uvidíte sluneční světlo, jak ze strany proniká přes skalní útes a střechu domu, aby si hrálo s jejich listy, přijměte poučení, které vám dává příroda, a usilujte o to, abyste i vy vyšla z temnoty do světla!"