tajga
Měl můj děda Štír, otec Lev a švagr Štír, každý úplně jiný, nikdy k sobě navzájem neměli blízko, nebo nemají. Když bych se zaměřila na projevování emocí, tak to můj táta neumí a je mu i nepříjemné, když to dělají ostatní, nebo ho to uvádí do rozpaků. Citové projevy lidí, nějaké dojímání se atd. komentuje sarkasticky. Můj syn je ještě celkem malý, mazlivý typ, když se k tátovi přitulí, on ho nepohladí, přijde mi, že uvnitř svádí nějaký vnitřní boj, ale nakonec to ta ruka udělat nedokáže...Ale skutečně chladný neni, to vim. Náklonnost projevuje hlavně činy a přijde mi, že mu to dělá dobře, když nám může něco dát, co vypěstoval atd. I když je zamlklý morous, málokdo mě paradoxně umí tak rozesmát, má dost osobitý druh černýho humoru. Švagr je rezervovaný, zároveň je v něm silná štíří vřelost, žádný studený čumák. Děda působil hodně tvrdě, podle vyprávění despota.
cimi
» tajga
Čím to, že jeden štír má štíří vřelost a druhý spíš despota? Jinak souhlasím, že ten projev emocí nebo citů je hodně uvnitř a spíš se projevuje skrze činy a to opravdu po hmotné stránce dokonalou péčí. I ten humor je velice typický x)
tajga
» cimi
no, to je otázka :) Taky by mě zajímalo, proč byl despota, to jsou temná tajemství naší rodiny, o kterých se už asi nikdy nic nedozvím. Ale napsala jsem to ošklivě, byla jsem s dědou těsně než umřel, byl úplně křehký, žádná tvrdost už v něm nebyla a to je moje poslední, nejsilnější vzpomínka na něj.