Nebudu to složitě rozepisovat, uvedu prostě ilustrační idealizovaný příklad, který není z reálného života.
Když dělám nějakou "nepravost", tak mne třeba rozbolí hlava, necítím se dobře, nic nezapadá. A když pak začnu všechno dělat "správně", tak se všechno uvolní je to příjemné a dobře to plyne. Pokud by mne někdo hypoteticky řídil, tak mne tím vyloženě vydírá.
A protože neplatí ono okřídlené "účel světí prostředky", tak je celkem jedno, jestli jsem vydírán nebo vydírám směrem k něčemu "lepšímu" nebo "horšímu".
Čím dál víc mi krystalizuje, že vydírání je úplně normální, byť je mi proti srsti (na obě strany).
nutelina
» Žihadlo
Myslím že dobrý člověk se cítí na hovno a ztracený už cítit nechce.. anebo už vůbec necítí a jde přes mrtvoly.. však ten případ nejsem ale znám takové.. Co jsem si všimnul že to omezuje vědomí.. u těchto lidí..
MG34
» nutelina
v přírodě většinou při párových námluvách, ve smečkách při stanovení hierarchie a z toho plynoucích situacích - buď mne pustíš prvního ke kořisti nebo... atd.
jazyk není nutný, resp komunikace nemusí být verbální
MG34
» nutelina
nonverbální (kam spadá i celkem pasivní "povaření ve vlastní šťávě") a verbální komuniace může být za určitých okolností stejně mocná - neřekl bych že je tam nějaký řádový rozdíl