Nebudu to složitě rozepisovat, uvedu prostě ilustrační idealizovaný příklad, který není z reálného života.
Když dělám nějakou "nepravost", tak mne třeba rozbolí hlava, necítím se dobře, nic nezapadá. A když pak začnu všechno dělat "správně", tak se všechno uvolní je to příjemné a dobře to plyne. Pokud by mne někdo hypoteticky řídil, tak mne tím vyloženě vydírá.
A protože neplatí ono okřídlené "účel světí prostředky", tak je celkem jedno, jestli jsem vydírán nebo vydírám směrem k něčemu "lepšímu" nebo "horšímu".
Čím dál víc mi krystalizuje, že vydírání je úplně normální, byť je mi proti srsti (na obě strany).